Pro zábavu

Thief

V sále zhasla všechna poslední světla.Mesíční paprsky pronikali přes střešní okna a vítr kroužil kolem mě a přitom mi rozzčechral vlnité vlasy.Vzduchem se proháněl rozvířený prach a v nosu mě nepříjemně lechtal.
Hodinky na mé ruce ukazovaly pár minut po půlnoci.Za opaskem jsem měla připevněný dvě vraždné šavle a v ruce připravený luk.Byl nabitý na sto procent,čímž byl tak nejvíce vražedný a snadno ovladatelný.

Pomalu jsem se plížila tomu a přitom zakopávala o židle rozházené všude kolem.Od úst mi proudil obláček páry a na rukou jsem ucítila zašimrání.Pak jsem se zastavila.Přímo na pódiu.A vytáhla jsem malý mikrofon.Sálem se rozlehlo moje tiché zakašlání.Nic pěkného pro mé plíce.

Cítila jsem,jak mě ze tmy pozoruje.Možná.Pozoruje svoji kořist.A já jsem byla přesně ta pochoutka,kterou potřeboval.A pokud ještě nepřišel,přijde.

Pokud jsem ho chtěla chytit,nemusela jsem bojovat.Ani připravovat pasti či vypustit vojenské psy.Já byla past.

Prudce jsem se nadechla,přiblížila mikrofon k rtům a spustila z nich slova,naučená z knihy.Můj zpěv se nesl celou budovou a já při tom zavřela oči.Chtěla jsem svého nepřítele nalákat více.Srdce mi přitom rychle bušilo.Nesměla jsem to pokazit.
V mé hlavě už nezněl jen můj hlas.Hrála mi v ní známá hudba.

A pak jsem ucítila,jak se pode mnou prohla podlaha.Vlasy se mi rozvířily a jemný vánek mi polaskal tváře.Vzhlédla jsem k nebi a uviděla to,co jsem potřebovala vidět.

Bytost se vznášela ve vzduchu se svýma mohutnými bělostný a jako sníh křídlama.

Ne.

Byl to muž.

Měl andělskou tvář.

Jeho oči zářily ve tmě jako dvě sněhové vločky.

Vlasy se mu pohupovaly v rytmu máchání svými křídly.

Ale nesmím přestat zpívat.Nesmím ho vyplašit.

Jenže něco se stalo.Byla jsem jeho krásou tam omámená,že jsem zpívala dál a nedošla k operaci nazývané Překvapení,jak vymyslela Lucy.

A z jeho hrdla se ozval zvuk,který by nepatřil žádnému smrtelníkovi.
Byl tak jemný a zároveň hluboký,až mi ztuhla krev v žilách.

Pomalu se snášel dolů a nepouštěl ze mě své andělské oči.Zpíval píseň,kterou ani mé lidské uši nedokázaly rozeznat.Jen jsem jako opařená stála a mikrofon jsem držela stále u úst,i když jsem už nezpívala.

Když se snesl na zem,rozpjal křídla a následně si je složil za záda.Vypadal jako normální člověk,až na ty božské rysy.

Otec mi neřekl,že nějaká bystost může vypadat tak nádherně a i zranitelně.

Zpanikařila jsem,když jsem si uvědomila,že fáze Překvápko neuspělo,protože už stál na zemi.
Mohl mě porazit jediným pohybem.

A teď jsem se cítila dost poraženě a naštavaně.Dokázala jsem podlehnout jeho kráse,přitom ale se k mě plíží jako dravec k myši.

Byl pár kroků ode mě a zastavil se až na délku paže.

Luk jsem měla za zády.

Stačí jediný pohyb.

Jenže on už všechno věděl.

Četl si v mé hlavě jako v otevřené knize a oči mu dalším otočením tmavly.

Pak se jeho výraz uvolnil,když byl na konci mé připravené pasti.Zjistil,že jsem teď v koncích a že moje myšlenky křičí jedno a to samé-jsem v háji a ty mě teď zabiješ.

Ale.

,,Zazpívám ti další píseň."

Promluvila jsem šeptem a sledovala každý jeho detail tváře.

,,Ode mě žádnou nečekej lidská bytosti,
Tu už neuslyšíš,"

,,Ani nečekám,"řekla jsem a zakřičela z plných plic do mikrofonu.

Neuvěřitelnou rychlostí vyskčil do vzduchu a s rukama na uších vzlétl.
Jeho tvář se z andělského stával na krvelačný.

Vytáhla jsem luk a zamířila na jeho největší slabiny.

Křídla.

Jenže něco uvnitř mě zabolelo,vystřelit na ty překrásný sněhových křídla.

Už žádné chyby!

Spustila jsem spoušť a pět šípu se mu zabodlo do obou křídel.

Bolestně zavil ,ale stále letěl.
A propaloval tím nejrozzuřenějším pohledem

A tak jsem spustila plán s názvem Chytit

Vytáhla jsem rychle provazy a omatala si je kolem zápěstí.

On se na mě vrhl jako šíp a při letu se mu křídla rozhořela.

Další mé užaslé zastavení s nepozornost.

Další chyba.

Povalil mě na zem tak prudce,že jsem zakřičela bolestí.
Zlomil mi ruku,kterou mi zkroutil za zády.

Vzduchem byl cítit kouř,který Semu linul z křídel.

Jeho oči už nebyly vločky,ale dva vzteklé ohně.

Nebyl to anděl.Rozhodně ne.

Zdravou rukou jsem uchopila za opaskem svojí šavli a máchla za svá záda,abych ho probodla.Stejně bych ho nezabila.Je nesmrtelný.Jen v šipech jsou uspávadla,který by měly oblbnout a následně uspat.

Uslyšela jsem jeho ďábelský smích,pak jsem ucítila jak mi z ruky vyrval šavli a odhodil daleko pryč.

Surově mě otočil abych mu mohla vidět do té zlostné tváře.
Vrhala jsem na něho stejně zlostný obličej.Byl v něm ale taky zmatek a bolest.

,,Proč jsi to udělala?"zašeptal a jeho křídla se přoblížila k mému tělo.
Usmaží mě za živa.

,,Proč si se chytil,zrůdo?"

V jeho očích jsem uviděla kousek bolestí,která ihned zmizela.

,,Zrůda zabíjí bytosti staré jako tenhle svět,jde jako slušný vojáček se svou vražděnou tlupou a cíl je jediný-"odmlčel se a přizavřel oči,:Vzít si všechnu moc pro sebe.,

Přiblížil se tváři k mé a mě začalo být z toho žáru velké horko.

,,Pověz,proč nemáš ani kousíček z někoho jiného?"Znovu mi prohrábl mozek a čekal na mojí odpověď.

,,Nedělám to,protoze chci,dělám to protože,musím,"zašeptala jsem mu do ucha a já sledovala jak zavírá oči.Odtrhl se od mě a spadl na zem vedle mě.Křidla mu zhasla jako plamen svíčky a než se vydal do říše snů,zašeptal:,,Vím,kde je tvůj bratr,"