Návrat

23 3 0
                                    

Když jsme vyšli ven. Zjistili jsme, že jsme ocitli na mýtině. Chvíli jsme se rozhlíželi a pak jsme uslyšeli dusot koňských kopyt. Schovali jsme se za nedaleký keř a já po chvíli vykoukla ven. Chvíli jsem nic neviděla a pak jsem uviděla Xamiose. Vylezli jsme z poza keře a šli jsme ke Xamiosovi. Posadila jsem Rickyho do sedla a sama jsem si sedla za něj. Pak jsem Xamiose pobídla a rozjeli jsme se. Když jsme se vrátili domů, šla jsem rovnou do stájí a Rickyho jsem poslala domů. Když jsem taky vešla, viděla jsem, jak ho máma objímá. Viděla jsem štěstí v jejích očích a to pro mě byla obrovská odměna. Takhle šťastnou jsem ji viděla, naposledy když táta ještě žil. Došla jsem až k nim a taky jsem je objala. Bylo smutné, že tohle brzy skončí ale zároveň také uspokojující. Nemohla jsem se dočkat, toho co nastane potom. A tak jsem se vydala po schodech do svého pokoje. První co jsem udělala, když jsem vešla bylo, že jsem dala květiny - které jsem natrhala na cestě - k fotce mě a Dennyho "Odpočívej v pokoji" řekla jsem. Vylezla jsem ven a šla jsem do nedalekého tetovacího salonu, kde jsem si nechala vytetovat česky na levou ruku větu "když nepodlehnu cestě, osudu podlehnu sobě". Tohle je totiž jen začátek.

Tak jak už jsem napsala, tohle je jen začátek!

Zrození BojovniceKde žijí příběhy. Začni objevovat