Malfoy manor
Seděla jsem na tom stejném místě, jako vždy. Neměla jsem, co jiného dělat. Navíc jsem pochybovala, že bych dokázala vůbec vstát. Byla jsem tady teprve pár dnů a už jsem měla, co dělat, abych se nezbláznila.
Měla jsem velký problém. Netušila jsem, co dělat. Tohle se nemělo stát. Ne teď.
Snažila jsem se zahnat slzy, které se pokoušely dostat na povrch.
"Dahlio" ozval se ženský hlas od mříží. "Já vím, co se stalo. Mám nápad, ale nebude se ti líbit" Narcissa Blacková, vlastně Malfoyová, stála u dveří. V ruce měla hůlku, kterou si svítila, aby na mě dohlédla. "Nemám ponětí, jak se cítíš, ale chci ti pomoct"
Pomalu jsem se postavila a přistoupila blíže.
Zamžourala jsem očima přes světlo, které mi svítilo do očí.
"Jak?" zachraptěla jsem a čekala na její odpověď.
Povzdechla si a naznačila, že mám jít za ní. Přistoupila jsem pomalu k mřížím, kde stála blonďatá žena.
"Jak jsem řekla. Nebude se ti to ani trochu líbit" přikývla jsem a čekala na její odpověď.
"Prostě mi to řekni. Tady není, co udělat, aby se mi to líbilo." zakroutila jsem hlavou. "a ty to víš"
**
Čekala jsem na Narcissu, která mi slíbila, že to vyřeší, co nejrychleji. Nevěřila jsem jí, ale musela jsem.
Myslela jsem na to, co se děje tam venku. Kouzelníci nejspíše oslavují konec Voldemorta.
Mé myšlenky jsem zaměřila na Siriuse a Harryho. Chtěla jsem vědět, co se stalo s Harrym a Siriusem. Přála jsem si, aby byli společně. Bohužel jsem měla pocit, že se stalo něco strašného. Povzdechla jsem si a opřela si hlavu o stěnu za mnou.
"Jsem tady" ozval se šepot, po chvilce cvakl zámek a do místnosti vešla žena, kterou jsem očekávala. "Bylo těžké to připravit a přitom být nenápadná" snažila se o lehký úsměv, který jí nevyšel. "Tady" natáhla ke mně ruku s nevábně vonící tekutinou. "Musíš to vypít celé"
Převzala jsem si od ní skleničku třesoucíma se rukama. Po tvářích mi steklo pár slz.
"Děláš správně, nepustili by tě" nechápala jsem, proč je na mě Narcissa tak hodná, ale v ten moment mi to bylo úplně jedno.
Dříve než bych si to stihla rozmyslet, jsem vypila celou skleničku.
Opřela jsem se o stěnu a podala Narcisse nyní prázdnou sklenici.
"To bude v pořádku" pohladila mě po rameni a odešla.
Svezla jsem se dolů a snažila se rozdýchat moje rozhodnutí. Cítila jsem se strašně.
Nechápala jsem, jak jsem mohla vypít lektvar, který ukončil život mého dítěte. Mého nenarozeného dítěte.
Budu ráda za názory. Netuším, proč jsem napsala zrovna tohle, ale nemůže to být vždy šťastné. Přece jenom je uvězněná. 😊
S láskou Katt 👑
