Sachiko

Hello, Japan!

"Nemůžu se dočkat. Tak dlouho jsem ho neviděla." řekla jsem natěšena a opřela se o bratrovo rameno. 

"Já vím, Kayo. Měla bys slyšet, jak se těší on, ráno mi volal." odpověděl Matt. 

"Je mi z toho letadla blbě." zahulal Brandon. "Nemohli jsme letět lepším?"

Vzdychla jsem. Poslední měsíce se choval jako imbecil. Ale já neměla odvahu to skončit. Opravdu tohle bylo něco, čeho jsem se velmi bála. 

"Nikdo tě nežádal, abys jel, tak kurva seď a drž hubu." odsekl Matt. 

Matt byl vysoký, velmi svalnatý muž, ze kterého šel respekt už od pohledu. Bylo mu 25 let, měl lehce opálenou pleť, tmavé vlasy, které mu padaly do obličeje a hluboké, modré oči. V jeho obličeji byl vždy milý a přívětivý výraz... dokud se nenaštval. 

Brandon byl jeden z mála lidí, kteří Matta nerespektovali. Brandon byl prostě člověk, kterému je všechno jedno a zajímá se jen o sebe. 

"Kreténe." odsekl na oplátku Mattovi. 

"Co jsi říkal?" napřímil se na sedadle. 

"Stop. To stačí." řekla jsem s pohledem upřeným do země a lehce se dotkla bratrovy paže. "Prosím." 

Okamžitě se uvolnil, svezl se zpět na sedadlo a zabořil do něj hlavu. 

-----

Když jsme vystoupili z letadla a vkročili do haly japonského letiště, skoro jsem omdlela úžasem. Japonsko jsem milovala a mým snem vždy bylo se sem alespoň podívat. Můj bratr dvojče Kayle se sem rozhodl přestěhovat, když tu začal studovat univerzitu. Už je to nějaká doba, co jsme odděleni. Je to to největší odloučení, jaké jsme kdy zažili. Upřímně jsem začala přemýšlet a přestěhování do Japonska také. Nastoupila bych tu na univerzitu jako bratr, našla si práci, byt a byli bysme zase nablízku. Matt o tom věděl a nějak počítal s tím, že je to velmi pravděpodobné. Ale jedna z překážek byl Brandon. Kdybych mu otevřeně řekla o svých plánech, nejspíš by mě zmlátil do bezvědomí. Ale kdybych ze dne na den zmizela a nic mu neřekla... 

Z myšlenek mě vytrhla postava běžící směrem k nám. 

"Ahoj! Potřebujete odvoz?" zeptal se ten nejroztomilejší Japonec, jakého si dokážete představit. 

"Ne.-" začal Brandon. 

"Vlastně ano." usmál se Matt. Brandon nasupeně přešlapoval. 

"Jsem Kioshi. Normálně tohle nedělám, ale momentálně zastupuju otce. Je něco jako taxikář a průvodce. Takže vám budu k službám místo něj po celou dobu vašeho pobytu tady. Na jak dlouho zůstáváte?" 

"Vlastně ještě nevíme." řekl upřímně Matt. 

"Ach, to nevadí. Tak jak jsem řekl, budu vašim průvodcem jak dlouho bude třeba. A nic za to nechci, rozhodně." stydlivě se na mě podíval a usmál se. Usmála jsem se nazpátek a Brandon mě ihned štípl do zadku, když to viděl. 

"Přestaň!" zasyčela jsem. Naštvaně ode mě odstoupil. 

Díky bohu mi zazvonil telefon. 

"Zlato? Ano, slyším tě. Už jsme na letišti a máme odvoz. Budeme u tebe asi za..." ukázala jsem Kioshimu na mapě adresu Kaylova domku.

"To bude asi 30 minut." 

"-30 minut. Taky se nemůžu dočkat! Zatím!" schovala jsem telefon. 

"To asi nebyl přítel?" usmál se Kioshi.

"Já jsem její přítel ty idiote." ozval se Brandon. 

"Nemůžeš se alespoň k cizím lidem chovat slušně?" procedila jsem. 

Vzal mě kolem ramen a pevně mě stiskl. "Dávej pozor na jazyk, holčičko, ano?" 

Automaticky jsem se dotkla řetízku, který mi dal. Asi si tehdy myslel, že tím se všechno spraví. Ale tohle nespraví už nikdy nic.

Kioshi se na mě s lítostí podíval. Nenápadně jsem zavrtěla hlavou, abych mu dala najevo, že se nemá obtěžovat s pomocí. 

Nastoupili jsme do jeho auta, které spíš připomínalo menší dodávku. 

Nacpala jsem si sluchátka do uší. 

Innocent love/first love. (https://www.youtube.com/watch?v=0h7ciw9lrvw)

Nemohla jsem si pomoct. Při poslechu této písničky mi začaly téct slzy. Matt si toho všiml a konejšivě mi položil ruku na rameno. 

Brandon byl můj první přítel, přestože mi je 19. Ale nedá se říct, že je první láska. Možná začátkem se to tak zdálo být. Vše se zdálo být až příliš perfektní. Ale zdání velmi často klame. Po pár měsících se změnil. A jak jsem zmínila předtím... Poslední dobou je to jen panovačný, tvrdohlavý a násilnický idiot, kterého nedokážu kvůli strachu opustit. Nedokážu se mu pořádně postavit. Kdybych tohle totiž dokázala, dokážu už všechno. Jenže já to nedokázala. 

Ačkoliv jsem měla největší podporu od rodičů i sourozenců, s tímto jsem mohla něco udělat JEN já sama. Jen JÁ sama jsem to mohla změnit. 

"Japonská silnice je plná děr... Nebo absolutně neumí řídit." řekl Brandon velice nahlas. Kioshi se ani nepohnul a dál sledoval provoz. 

"Nepřejeli jsme ani jedinou díru." vzdychla jsem. Na víc jsem se nezmohla. 

"Kayo, kurva..." odmlčel se, protože jsem se od něj odtáhla ještě víc než doteď a namáčkla se více k bratrovi. "Někdy bych tě nejradši v takových situacích prostě přetáhl." 

"Sex." vyjekla jsem. "To je tvoje zkurvená odpověď na všechno. Sex a prachy. Sex nedostáváš, tak bereš aspoň prachy. Všechno ti platím vždycky já. I tuhle posranou cestu jsem ti platila já. Tak bych na tvém místě přestala kecat! Bože, proč jsem vůbec souhlasila, abys jel." 

"Nevděčná děvko, všechno, co jsem pro tebe udělal je ti málo?!" 

Kioshi dupl na brzdu tak prudce, že se mi bezpečnostní pás zařízl do břicha. 

"Ještě jedno slovo. A vyhodím tě uprostřed silnice. A dělej si pak co chceš. Slyšíš?" 

Brandon neodpověděl. 

Zbytek cesty hleděl z okna. Já ležela na Mattově rameni a on mi utíral slzy. 

Kioshiho pohled jsem zachytila několikrát ve zpětném zrcátku. I on mě soucitně sledoval. 

Když jsme dojeli před branku Kaylova domku, vylezl z auta i Kioshi. Přišel ke mě a do ruky mi vtiskl kartičku. 

"Tohle je kontakt přímo na mě, ne na tátovu společnost. Já už to s ním nějak domluvím. Budu tu celou dobu jen pro vás. Zavolejte kdykoliv. KDYKOLIV." 

"Budeme bydlet tady u bratra, zatímco tady budeme." unaveně jsem se usmála. 

"Už znám cestu zpaměti." mrkl na mě a nastoupil do auta. 

Zamával a odjel. 

"Jestli se na tebe ten malý parchant ještě jednou podívá-" přestala jsem Brandona vnímat. Brankou zrovna procházel Kayle. 

Moje milované dvojče. 

"Kayo..." ♥ 

"Kayle!!!" 

Rozběhli jsme se a následně jsme se tiskli v pevném objetí. 

"Bože, ty jsi mi tak chyběla, sestřičko. Tak moc..." 

"No sladký. Můžeme se jít najíst?" protočil Brandon očima. 

Kayle ho zpražil pohledem. "Co tady do hajzlu děláš ty?" 

Omluvně jsem se na něj podívala. Okamžitě pochopil. 

Ruku v ruce s Kaylem jsem se vydala do jeho domku. Následoval nás Matt, který držel místo mezi mnou a Brandonem. 

S ním bude atmosféra jako na Venuši...