Photograph | sprouse

7th

,,Řekla jsem v šest, né ve čtvrt na sedm. Nestíháme!" Vztekala se Tracy a tentokrát jsem s ní souhlasila. Byla bych tu v čas, nebýt jeho. Co se stalo? Ten idiot přijel za pět šest a ještě deset minut předstíral, že mu nejde nastartovat. Popravdě, měla jsem chuť vystoupit z auta a jít pěšky— za prvé, byla bych tady nejméně o pět minut později, a ne o patnáct, a za druhé, nedostala bych tak zjebáno.

,,Nenávidím tě.," zamračila jsem se, když jsme nosili věci do dodávky— ano, jezdíme dodávkou. Uchechtl se, tak jsem se na něj podívala s nadzvednutým obočím. ,,Něco k smíchu, pane dokonalý?"

,,Já jen—," uchechtl se předtím než znovu pokračoval. ,,Říkaš tohle, ale myslíš si něco jinýho."

Natáhla jsem se po nejbližší věci, což byla nejspíše kabelka Tracy, Lou nebo Eleanor, vzhledem k tomu, že moc žen tady nepracovalo.

,,Ještě slovo a přetáhnu tě tím!" zamračila jsem se a on se znova ušklíbl.

,,Myslím si, že já tady budu ten, kdo někoho přetáhne."

,,Tracy, jedu autobusem!" zavolala jsem zoufale a Tracy mě jen propálila pohledem. Poté se koukla na kabelku v mé ruce a chytla se za srdce.

,,Polož ji!"

,,Co?"

,,Řekla jsem polož ji!"Kousla jsem se do rtu, abych se nezačala smát a pomalu tu kabelku položila. Když Tracy viděla, že je kabelka v pořádku na místě, vypadalo to, jakoby se ji opravdu ulevilo. ,,Můžeme?"

Přikývla jsem a pomalu jsme vyjeli. Respektive rychle, protože jsem nestíhali.

,,Jestli se něco posere, dávám ti to za vinu," napřímila jsem se a zhluboka mu koukla do očí.  On se jen uchechtl a položil si ruku na moje stehno, kterou jsem ale rychle setřásla. Zamračila jsem se a co nejdál se od něj odtáhla, což zapříčinilo další uchechtnutí z jeho strany. ,,Nevím, co ti přijde k smíchu."

,,Já bych věděl." usmál se a olízl si rty. Ach ty rty. Těkala jsem pohledem mezi jeho očima a těmi lahodnými rty, které mě z ničeho nic tak moc lákaly. Kousla jsem se do rtu a když si Cole všiml, kam zírám, tak se ušklíbl a znovu mi položil ruku na stehno, přejíždějíc po jeho vnitřní straně. Dech se mi zadrhl v krku a už bylo moc pozdě na to, abych si uvědomila co dělám.

Stiskla jsem víčka, když jeho ruka začala směrovat výš a než na dané místo stihla vůbec doputovat, za ruku jsem ho vzala a dala mu ji do svého klína. Otočila jsem se k okénku, s jemně (no, rozhodně ne jemně) červenými tvářemi.

Cole se uchechtl a něco si zamumlal pod nos, ale já to v ten moment ani nevnímala. Jediné, co jsem vnímala bylo mé zhluboka bijící srdce a splašený dech.

Co se to teď kurva stalo.

,,Na tohle nemáme čas, tak se přestaň kroutit!" zakřičela na mě Eleanor, když jsem se neustále vrtěla na židli. Pronásledovaly mě myšlenky,  co jsem nebyla schopna dostat z hlavy

Musím pak napsat Liamovi.

Povzdechla jsem si a zahleděla se do odrazu v zrcadle, sledujíc jak Cole seděl na malé sedačce v mobilem v ruce a nohama na stole. Neměl by tady ani co dělat. Jakoby vycítil můj pohled tak zvedl hlavu, propíjejíc oči do těch mých.

Protočila jsem očima a sklopila pohled do mého klína, načež mě Eleanor znovu seřvala, že mám sedět rovně a koukat před sebe.

,,Jsi unavená?"

Nic. Ticho.

,,Proč semnou dopíči nemluvíš?"