Ráno

51 6 6
                                    

„Niky" volá na mě máma „snídaně." „Už jdu" zavolám na ni nazpátek a hrabu se z postele.
Dojdu dolů, u stolu sedí máma a tváří se hrozně vážně.
„Co se děje mami?" zeptám se jelikož mě její výraz dost děsí. „Radši si sedni, bude to rána." varuje mě máma. „Mami neboj, já to zvládnu" odpovím ale přesto si radši sednu. „Víš rozhodla jsem se, že se přestěhujeme. Začneme nový život bez otce. Jen tak mimochodem stěhujeme se do San Franciska, tam ses přece vždy chtěla podívat. Navíc anglicky umíš docela dost dobře." ukončí svůj krátký monolog máma.
Sedím na židli jako opařená. Čekala jsem všechno, ale tohle ne. Vždyť to znamená opustit kamarády, školu, tenhle byt.
Pak si všimnu, že na mě máma kouká starostlivým pohledem. Chci něco říct, ale vzmůžu se jen na: „OK."

Doufám že se vám kapitola líbila.😇 Budu ráda za komentář atd.😂 Děkuji za přečtení.😜
Ahoj👋

Nový životKde žijí příběhy. Začni objevovat