Její uhelné černé vlasy plály ve větru. Matnými černými nalakovanými nehty si své neposedné vlasy přehodila přes rameno na levou stranu. Hřbetem ruky si utřela slzy, které se jí kutáleli po tváři a přemýšlela.
Přemýšela jaké by to bylo kdyby tady byli její rodiče. Podporovali ji a byli by za ní rádi.
Teď jí má v péči matčina sestra. Nemají se rády. Stejně tak s její dcerou. Dostává na ní peníze, proto jí chce pořád v péči. Až se dovrší její věk 18let vypadne odsud. Z tohoto města. Od téhle rodiny.
Její psychycká podpora je její kamarádka Beth.
Je krásná. Stejně jako Amorie.
Její blonďaté vlasy má krásné.Její oči jsou jako vodopád. A její úsměv je nezapomenutelný.
Rty má plnější než jiní lidé.
Její krása neplyne jen ze vnějšku, ale hlavně ze vnitřku.
Je jediná, která jí před její náhradní rodinou utěšuje.
Sní spolu o krásné budoucnosti. O svých budoucích přítelích. O své volnosti.
O ničem jiném Amorie nesní. Jen o svobodě, kterou budou prožívat spolu se svojí kamarádkou.
ČTEŠ
Amorie
RandomAmorie prožívala peklo. Prožívala ho se svou náhradní rodinou z matčiny strany. Její rodiče zemřeli při autonehodě. Až jí bude osmnáct vypadne s tohoto města se svojí kamarádkou Bethany. Aspoň si to myslí.
