Labyrint snů

Khar a prokletí (část 3.)

Jenomže nikde kolem starce nebylo místo. Volno bylo až mimo stín, vystavený slunečním paprskům. Věděl, že mu nic jiného nezbývá.

Když Khar usedl na zem, chystal se stařec pokračovat, ale v tom mu jedna z dívek skočila do řeči. Byla to dcera koželuha, dívka jménem Miriam.

Byla drobná a v porovná ní s Kharem, který na svůj věk nebyl nijak zvlášť mohutný ani vysoký, vypadala jako dítě. Měla dlouhé, černé kudrnaté vlasy, které jí rámovaly kulatý obličej, až na pramen vlasů, který jí zakrýval jedno oko. Khar znal důvod, protože jeho si někdo těžko všiml, když nepromluvil a nepohnul se. Miriam měla různě barevné oči, jedno zelené, druhé modré.

Teď si stoupla, aby ji všichni viděli. „To nemyslíte vážně? Došel pro vodu, abychom si mohly poslechnout ty úžasné příběhy. On z toho prvního neslyšel nic a vy ho ani nepustíte do stínu?"

Děti se začali nepatrně vrtět, ale žádné z nich se nezvedlo, aby uvolnilo své místo. Miriam se otočila k jednomu staršímu klukovi.

„Dreiku, všichni víme, že se máte s Karinou k sobě. Ví to celá vesnice, tak se k sobě namáčkněte a uvolněte místo."

Kluk, kterého Miriam oslovila, vstal. Byl o hlavu vyšší, než Khar, takže proti Miriam byl hotový obr. Na těle mu hrály svaly a v očích měl zlostný pohled. Začal se k ní hrnout přes tu hromadu dětí a přitom říkal:

„Co si to dovoluješ?! Já žádnýmu podivínovi místo dělat nebudu!" Už se skoro dostal k Miriam, ale to už byl Khar na nohou. Stoupl si před Miriam, takže Dreik se před ním zastavil.

„Klid. Všechno... dobrý. Nech... ji." Stál před Dreikem tak dlouho, dokud Dreik neřekl:

„Fajn, pro tentokrát ji nechám, ale ty zůstaneš mimo stín, jasný!"

„Chápu." Dreik se pak otočil a vrátil se na svoje místo.

Když se Khar vracel zpátky, procházel kolem Miriam. Naklonil se k ní a řekl jí, tak tiše, aby to slyšela jen ona: „Nech... být. Nestojí... to zato." a pak odešel na slunce. Když pak všichni utichly, položil stařec otázku:

„Tak proč si myslíte, že tam zůstal a bojoval s těmi bojovníky? Kdo si myslí, že to bylo kvůli přátelství?" přihlásila se zhruba polovina dětí.

„Dobře, a kdo si myslí, že to bylo kvůli lásce?" nato se přihlásil zbytek. Když stařec pokládal obě otázky, hlasy v Kharově hlavě zněly nesouhlasně a Khar věděl proč. Ani jedna z možností mu nezněla, jako ta pravá, a tak se ani pro jednu nerozhodl.

Stařec si toho všiml a zeptal se Khara: „A co ty si myslíš chlapče? Za co obětoval muž z příběhu svůj život?"

„Za pokání."

„Jaké pokání?" Hlasy v Kharově hlavě utichly a on mohl normálně mluvit.

„Celý život dělal špatné věci, aby přežil. A když sloužil v jednotce, nebylo to o nic lepší. V té uličce se zastavil a bojoval, aby odčinil své chyby." Stařec se na chvíli strnul a pozorně si Khara prohlížel.

Pak, jako herec, který se vrátil do role, pokračoval: „Inu, stalo se to již před spoustou let a důvod toho, proč to Pírko udělal, již dávno odvál čas, ale o hrdinném skutku, který udělal, se vypráví dodnes. Ale zapamatujte si tohle. Vždycky mějte něco, za co jste ochotní bojovat nebo obětovat se. Pokud nic takového nemáte, zamyslete se nad tím, jestli máte smysl pro co žít."

Mezi dětmi zavládl rozruch. Někteří jen seděli a pokyvovaly hlavou, druzí jen mlčky seděli a přemýšleli a ostatní si spolu zaujatě povídali.

Hlasy v Kharově hlavě se daly do zběsilého ryku. Některé jenom téměř neslyšně šepotaly, jiné se zase nesrozumitelně překřikovaly.

Všechno utnul stařec, který vstal a prohlásil: „Tenhle rok to je všechno. Mějte se hezky." a s těmi slovy se vydal do hospody.

Ve stínu stromu se rozhostilo dlouhé ticho, co přehlušilo až jedno z dětí, které vstalo a rozběhlo se domů. Po něm vstaly ostatní děti a rozešli se.

Khar vstal a vydal se k řece. Náhle se alezastavil, protože za rohem domu, kolem kterého procházel, něco zaslechl.Zvědavost mu nedala, a tak se šel podívat.

Opatrně, aby neudělal co nejméněhluku, došel podél zdi až k zadnímu rohu budovy, a podíval se za roh. Bylitam tři kluci, kteří s někým mluvili. V jednom z nich poznalDreika, druzí dva byli děti z vesnice, které Khar neznal.

Dreik něcoříkal, ale Khar ho na tu dálku neslyšel. V tom se mu ozval Dreikův hlasv hlavě: „Bránit toho mutanta. Ty sis opravdu myslela, že ti to projde?No, vyvedu tě z omylu." Dreik se rozpřáhl a udeřil osobu, se kteroumluvil.