Show me the truth

okna, oči, příběh

Pozorovat obličeje, sledovat řeč těla, odpovídat očima v sloup. Toť něco, co vídáme každý den, stereotyp. Třeba jako rozsvícená okna v ulici po setmění, když procházíme okolo nich domů. Co když každé to světlo skrývá tajemství? Říká se, že v tomhle světě už se skoro vůbec nedá udržet žádné tajemství, ale přestojich je tolik. 

Přemýšleli jste někdy nad tím, co může znamenat jen otevření dveří? Můžete tím někoho nového pustit do Vašich životů. Do Vašich srdcí, tajemství a nadějí. A nebo to jsou bohužel jen otevřené dveře do něčeho nového.

Dříve jsem vše brala jako samozřejmost. Jako třeba zavírání a otevírání oken, sezení ve škole v lavicích či jen konverzaci mezi lidmi, které buďto znám či ne. Ale začala jsem se koukat více. Otevřela jsem oči. 

Když se v noci procházím okolo silnic s přojíždějícími auty, vymýšlím si příběhy. Kam jedou, proč tam jedou, jestli je čeká nějaké dobrodružství, nebo jestli o nich neuvidím psát v novinách jako o veliké nehodě.

Ba co, pořád se něco děje. Pokuď tvrdíš, že ne, taky jsem taková byla. Vše má svoje slabé i silné stránky jak už každý víme.

Povím Vám jeden příběh, který mě napadl při večerním koukání z okna.

Připravte si čaje, kafíčko, jdeme na to.