/1/

89 4 0
                                    

Otevírám pomalu oči a cítím bolest na pravé straně hlavy. Jsem připoutaná nohama, rukama a hrudí ke staré židli poměrně pevným lanem, a v puse mám nějaký kus látky. Svítí na mě světlo, ale jinak je tu poměrně tma ze skoro nic nevydím. Vypadá to ze jsem v nějakém velkém skladišti.. je tu vlhko a dost se tu rozléhá zvuk. Trvá mi asi 15 vteřin než pochopím o co tu jde...

Jinak já jsem Cassidy (Kesidy) Maxwellová ale přátele mi říkají Cass (Kes),je mi 17 a už za dva měsíce 18 (konečně ). Žiju jen s tátou protože máma od nás odešla když jsem byla ještě malá, tata o tom nechce mluvit a vždy když se na mámu zeptám, tak se snaží odvést od tématu. Táta je tak trochu perfekcionista co se týče mě, takže... si dokážete představit jak po mě chce, abych byla perfektní... . Jsem ten typ holky co na ní vsichni ve škole koukaj a říkají si něco jako: kéž bych byla jako ona... a takové blbosti.

Ale teď už zpět k té židli...(😂)
Rozhlednu se kolem sebe a snažím se trochu zvednout židli ze země. Když se my to povede tak připravím ruce a nohy na skubnutí. Skubnu rukama a nohama zároveň s prudkým dopadem židle zpět na zem. Židle si urve nohy a mě tak umožní uvolnit tělo...
když vztanu uslyším nějaký hlasitý zvuk. Musím si zakryt uši, je to nejaka siréna či co. V tom ten otrávený zvuk ukončí a chvilku se nic neděje. Tak začnu hledat možný způsob úniku. Když mě konečně napadne nějaké řešení, tak někdo vrazí autem do jedné z velkých stěn a umožní slunci průchod paprsků. Z auta vystoupí zhruba 5 lidí a vytáhnou zbraně, to už se vrhám ke kusu oceli co upadl ze stěny, schovávat se za něj a v tom uslyším první ránu.
Zřejmě to bylo do stropu, jelikož slyším hlas jednoho z chlapů jak říká ,, Sakra kde je ta malá mrcha?" A nějaký další typek odpovídá ,, nevím. Rozdělíme se, vy dva běžte tudy a vy dva na druhou stranu já tu počkám aby nezdrhla" pak se zborově ozve zaručení a rozejdou se. Vyrážím opatrně ze svého úkrytu a jdu směrem tomu muži co hlídá východ. Dojdu k němu ze zadu, omráčím ho a pomalu pokládám na zem, poté si vezmu jeho zbraň, nasednu do auta a nastartuji ho. Pak už vydím jak se ostatní chlapy rozběhly semer ke mě, tak udělám smyk co jsem dlouho pylovala a vyjedu směrem domů. Jenže jsem nevedela kde jsem. A v tu chvíli jsem si uvědomila ze jsem jen v pyžamu

Po 3 hodinách jsem dojela domu a šla k tátovi rovnou do kanceláře

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.


Po 3 hodinách jsem dojela domu a šla k tátovi rovnou do kanceláře. Jen co jsem vztoupila začal mluvit ,, čekal jsem že ti to bude trvat dýl, možná na 3 dny? Ale asi tě nestihli chytit, mohl jsem to čekat. To je asi tvůj nový rekord co říkáš?" Ani se na nej nepodívám a začnu chodit po místnosti a říkat ,, Jako vážně?! To si to nemohl nechat na víkend? Zítra mám školu! A k tomu se podívej co mám na sobě?" V tom mě přeruší a řekne ,,tričko a kratasy??" ,,neeee pyžamo!..... to bylo tak ponižující !" ,, měla by si být připravena i v té nejhorší chvíli.." řekne poučně a zároveň pobaveně, na to jen něco zabručím a jdu do svého pokoje.

Jo zapomnela jsem se asi zmínit ze můj otec je Největší drogovej mafian v Miami..😅(😂) a dává mi takové menší lekce do budoucnosti...

Cassidy je nahoře v médiích ❤️

Ahoj lidi jak se vám líbí příběh?
Budeme se snažit vydávat kapitoly co nejdřív. Samozdrejme budeme rádi za každý hlas a za každý pozitivní ohlas❤️
Vaše sweetvoice15

Mafiánův dechKde žijí příběhy. Začni objevovat