Splněný sen

Vzrůšo na letišti...

Bell
Ráno jsem se vzbudila kolem šesté hodiny ranní a zděsila jsem při pohledu na můj stále prázdný kufr, který stál před skříní, jejíž obsah v něm měl být už dávno vyskládán.

Jakmile jsem si uvědomila nad čím právě přemýšlím vyskočila jsem z postele a začala zběsile pobíhat po pokoji a snažit se co nejrychleji naskládat věci do kufru. V tu chvíli jsem neměla na snídani ani pomyšlení, jelikož jsem stále zmatkovala a pohazovala oblečení po celé místnosti.

Když se mi konečně podařilo zavřít moje obrovské zavazadlo, tak jsem se s únavou svalila na postel a podívala jsem se na hodiny.

V tu chvíli mi došlo, že je teprve 7 hodin ráno a já mám být na letišti až za 12 hodin.

Zbytek dne jsem ještě dobalova drobnosti, které se válely po celém domě a čekala až nastane hodina H.

Ell
Dnes jsem vstávala skoro až ve 12, protože už jsem měla zbaleno od včerejšího večera, a tak jsem si mohla dovolit si trochu přispat.

S rodiči jsem byla domluvená, že se pro mě staví o půl sedmé před naší rodinným domkem, aby mě odvezly společně s Bell na letiště.

Zbytek zbývajícího času jsem ještě dobalovala drobnosti a loučila se s místem, kde jsem vyrůstala.

...

Když se na hodinách střetla velká ručička s dvanáctkou a malá s šestkou, hned jsem napsala Bell, aby se začala pomalu chystat, že u ní budeme do 40minut.

Jestli se ptáte, proč ji upozorňuji skoro 40 minut předem, tak to má jednoduché vysvětlení. Často zapomíná na čas a nekontroluje si telefon.

...

Přesně o půl sedmé jsme vyjížděli s rodiči od našeho domu směrem k Bell. Jakmile táta nastartoval auto, napsala jsem Bell, že už vyjíždíme, i když to bylo nejspíš zbytečné.

Bell
V šest hodin mi přišla sms od Ell, jelikož ví, že často zapomínám na čas. Hned jak jsem si to přečetla, jsem se začala pomalu loučit s rodiči a kontrolovat zda mám opravdu vše zbaleno.

Přeně v 6:40 stálo auto Ell rodičů před naším domem a já vylezla z našeho domu naposled jsem se objala s rodiči a šla si dát kufr k Ell do auta.

Celou cestu nám Ell rodiče říkaly, že máme být opatrné a stát si za svým snem, jenž si jedeme splnit.

Po vypnutí motoru jsme společně vyndali zavazadla z kufru auta a vydaly se směr letiště.

Po odevzdání kufrů se Ell rozloučila s rodiči a my jsme se pomalu vydaly hledat náš gate.

Cestou jsme se zastavily ještě ve Starbucks pro kafe, kde jsme potkaly někoho, koho bychom zde opravdu nečekaly, o uličku vedle seděla naše už bývalá třídní, a tak jsme se rozhodly si s ní popovídat.

Když si všimla, že jsme si k ní přisedly zrovna my dvě, tak se nás začala hned vyptávat, co tu děláme a kam letíme, a že ona letí na exkurzi do Japonska.

Zapovídaly jsme se až tak, že najednou začaly v rozhlase vyvolávat poslední opozdilce na let do Miami. Jakmile jsme to uslyšely, hned jsme vylítly z kůže a rychle se rozběhly hledat náš gate. No jo, ale ještě vědět kde byl...

...

Nakonec jsme to stihly, ale bylo to jen tak tak. Posadily jsme se na naše sedadla a čekaly až bude tato vysněná cesta za námi.

Ahojte, jsme tu opět s další kapitolou a chtěly jsme se vás zeptat jestli si myslíte, že má cenu abychom tuto knihu psaly dál.

Vaše A&L
(PS: nezvykejte si na časté vycházení kapitol je to jen z důvodu prázdnin a naší dobré nálady😂😂😂😂)