Byla jsem štěstím bez sebe běžela jsem za mamkou zpátky domů.Mamka seděla v obýváku s kamarádkou na kafe.Povedela jsem ji co se stalo a jestli bych tam mohla jet,ale mamka mi řekla,že to je daleko a že kvůli takové blbosti nepojedu na oslo.Naštvala jsem se a chtěla jsem ji od plic říct že to není blbost a že je hrozná.Ale udržela jsem to a řekla jsem:Mami,ale to je moje životní šance mohla bych tam chodit do školy a platit si sama školné a najdu si práci jen prosím dovol mi to!
Mamka říká:ale je ti 16 nikde by tě nevzaly do práce i když umiš norsky a si chytrá.
V tom kamarádka od mamky řekla:tak až nechodí do školy. Je dost chytrá a má kamarádku mohla by ji posílat učiva.
V tom jsem si v duchu myslela, že po tomhle by to mohla dovolit.Chvili přemýšlela a potom vzdychla a řekla:tak jo, ale napiš te svoji kamarádce, že jedeš do Norska a jestli by ti mohla posílat učiva já tě omluvím ve škole.Byla jsem štěstím bez sebe zapištěla jsem a poděkovala jsem mamce i její kamaradce.Letela jsem nahoru lehla na postel popadla mobil a napsala jsem kamošce že třídy Adrianě.
Já:ahojky!
Adriana:ahoj!co se děje?
Já:Napsala mi Andrea pohled s Norska a koná se konkurs!Já tam budu hrát na klavesy a Andera na kytaru doufám, žeto vyhrajeme.😘
Adriana:super!!ale jak to bude že školou.😐
Já:na to jsem se tě chtěla zeptat.Mohla by si mi posílat učivo v SMS jednou za měsíc? aby si neutrácela peníze já si tam vezmu učebnice.
Adriana:klidně.Už musím končit tak paa.
Já:papa^_^^_^
Tady máte delší díl další bude zítra nebo pozítří.A jestli se vám to líbí dejte * komentuje.Tak zatím ahoj!
