Dnes mám narozeniny bude mi 18 a prý v 18 se mi objevý pár nových schopností...........no těším se.......................velmi jaké ty schopnosti budou, jaké budu mít.
Je ráno a jdu se osprchovat, protože jsem se v noci byla proletět po městě a zašla do baru na drink.
Osprchovala jsem se, učesala jsem si své vlasy, udělala ranní hygienu a přesunula jsem se ke skříni a joko vždy jsem nedávala pozor a narazila hlavou do boxovacího pytle který mi vysí ze stropu.
Tak jsem ze konečně přemístila ke skříni a vytáhla si černé kraťasi a bílé tílko s křídly na zádech. Oblékla jsem si tílko a kraťasi na svou vypracovanou postavu........mám břišáky, a jsem všeobecně silná.
Když si dovoluje nějakej debil tak ho spacifikuju ani nemrkne. Jsem silnější než si kdo, kde myslí............jsem docela velký rváč a tak mám hodně, ale hodně problémů s ředitelkou, s ředitelkou se známe velmi, ale velmi dobře.
Jdu do jídelny na snídani a, když otevřu dveře všechny pohledy na mě upřou zrak, jsem už na to zvyklá a tak rovnou mířím k pultu s jídlem.
Sahám po cereáliích s mlékem.........................jdu si sednout na své místo v rohu místnosti, ale sedí na něm James. James je nejžádanější kluk na škole i v dětském domově..... Ano chodíme do školy nedaleko děcáku je škola.
,,Ahoj........kočičko??"řekl nechutně, ale s jistým strachem v očích, jak to vím..............jsem démon a ti umí vycítit strach. ,,Nazdar.........co chceš??"zeptala jsem se. ,,Tebe........pokud nepůjdeš dobrovolně, tak si promluvíme jinak!" ,,Pojď si pojď promluvit jinak" řekla jsem a flákla s tácem o stůl.
On se postavil a připravil se do obrané pozice. ,,Varoval jsem tě........nikdy neprohraju"řekl sebejistě. ,,Myslíš??..........tak fajn pojď do mě"řekla jsem a on zaútočil já ho, ale blokla a dala pěstí do břicha, pak loktem do obličeje a nakonec uspávačku.(pěstído ,,ksichtu"všakvítené????) Rozhlasem se rozeznělo ,,Dezdemona Whitewood ať se dostaví ihned do ředitelny..........děkuji" ,,To si nemůžu užít ani trochu standy..........tak se měj ty......hrdino" řekla poplácala ho po tváři a s úšklepkem odešla z jídelny.
,,Dezdemono vím jak je pro tebe těžké tu vyrůstat a proto si jdi zabalit a můžeš už odejít z dětského domova dřív, tady máš řidičák, maturitní vysvědčení.......a toto je dárek od domova" řekla podala mi krabičku a v ní byli klíčky od auta.
,,Tu máš to je jediné co ti rodiče nechali, velkou prostornou vilu na pláři v Karibicku letenku máš v kufru na pokoji........tak se měj hezky." ,,Děkuji ani nevíte jak jsem vděčná"řekla jsem a šla si zabalit.
Vycházela jsem z děcáku a můj pohled se upřel na krásný černý kapriolet.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Co jsem zmáčkla tlačítko na klíčích, auto zablikalo a odemkli se dveře. Dala jsem kufr na zadní sedačky, zapla jsem si při cestě rádio.
Pohodině cesty
Jsem konečně na místě, auto si nechám poslat nákladním letadlem. Čekám v čekárně na můj let do Karibicku. Prošla jsem odbavováním věcí kontrole jestli nemám u sebe zbraň.
Konečně setím v letadle, ale poletíme cca 2,5 hodiny.
Nej narozky na celým světě. Jak to tak asi bude vypadat? Stou myšlenkou jsem usla.
