,,Je 21:38, už sedm let tvrdnu v této věznici a už mě to pěkně štve," dopíši deník se smíšenými pocity, když v tu náhle se ozve dozorce: ,,ticho, spát a nikdo ať se nepokusí," ŘACH přeruší dozorce příšerná rána, když najednou můj kamarád Jack vyskočí z díry ve zdi a uhání k východu. Otevřu deník a začnu opět psát, abych nemusel pozorovat jak umře můj kamarád. Jakmile dopíši podívám se z okna s mříží a vidím Jacka jak je obklíčen psy a dozorci, odhlédnu abych to nemusel vidět a jen uslyším hlasitý výkřik podobný Jackovu hlasu.
Na druhý den, když jsem okolo oběda procházel kolem samotky uvidím skrz okénko ve dveřích Jacka a oddechnu si, že není mrtev. Poté co dozorce odešel, vrhl jsem se k Jackově cele. ,,Jacku" zeptám se, ale nedostane se mi odpovědi a tak to zkusím znovu a nahlas, ,,Jacku!" odvrátím jeho pohled od jídla, které dostal. ,,Mám plán," pronese a dodá, ,,neruš." Optám se ho jaký a Jack se mi bez váhání svěří, protože jsme přátelé na život i na smrt. Poté co mi pověděl tuto zprávu dodal, ,,No prostě chci utéct, kapiš?" Po hodinách vstřebávání toho co mi Jack řekl jsem přišel k jeho cele a řekl, ,,Chápu jsem v tom s tebou, už mě to tu nebaví, osmý rok už tu nedám!" plácneme si a vyčkáme na soudný den.
Píše se den 21.12.2039 jest osm hodin a já Bob Kraddy jsem připraven utéct ze Sherelstonské věznice společně z Jackusem Marlem, toto jest poslední zápisek. Založím deník do svého vězeňského kabátu, společně s perem a jsem připraven na útěk. ,,Je čas večeře, parchanti," zakřičí dozorce, otevřou se cely a všichni společně jdeme na večeři, kromě dvou, mě a Jacka.U první odbočky to vezmeme na druhý svět a zmizíme v šachtě. Je něco okolo deváté hodiny, když se najednou ozve siréna, ,,Utekli dva vězni, opakuji, utekli dva vězni, kdo je chytí dostane prémii. všude se náhle rozsvítí světlo a zapnou se všechny kamery. Vylezeme ven z šachty kousek za hlavní budovou, když Jack otevře ohromný plán a hromadu map. ,,Teď už stačí jen odstřelovači, psi, světla, zdi, kamery, no a jsme venku," pronese a dodá, ,,Hračka."
Je něco kolem desáté hodiny a mi se už hodinu plazíme podél zdi aby nás neviděli. ,,Vidíš, říkal jsem že je to jednoduchý," stihne doříct než ho přeruší výkřik, ,,Támhle jsou!" Na tento povel se s Jackem rozeběhneme a uháníme ke zdi. ,,Žebřík! použij žebřík" zakřičí Jack, když uvidí dozorce. Skočím na žebřík a rychlostí blesku přelezu zeď.
Píše se 22.12.2039 a já Bob Kraddy jsem utekl z největší věznice z celého Ohia, dopíšim zapálím deník a hodím ho přes zeď věznice.O pár let později, kdy jsme se s Jackem pořád přátelili, rozjeli firmu a podobné věci, jsme se jednou rozhodli, že se vydáme do naší staré věznice na prohlídku. Přišli jsme k bráně požádali o vstup, když mě najednou jeden dozorce zastavil a ukázal mi ohořelý deník s názvem: majetkem Bobíka Kraddyho, skaut tělem i duší. Otočilmě a ukázal na odstřelovače. ,,Vaše?" zeptal se mě, vyšel výstřel a...
YOU ARE READING
Krátké napínavé příběhy
AdventureAhoj toto je moje druhé kniha. Tyto příběhy nebudou vycházet tak často protože je těžké je vymyslet. I tak doufám že si je užijete jako já když jsem je psal.