Krátké napínavé příběhy

Útěk

,,Je 21:38, už sedm let tvrdnu v této věznici a už mě to pěkně štve," dopíši deník se smíšenými pocity, když v tu náhle se ozve dozorce: ,,ticho, spát a nikdo ať se nepokusí," ŘACH přeruší dozorce příšerná rána, když najednou můj kamarád Jack vyskočí z díry ve zdi a uhání k východu. Otevřu deník a začnu opět psát, abych nemusel pozorovat jak umře můj kamarád. Jakmile dopíši podívám se z okna s mříží a vidím Jacka jak je obklíčen psy a dozorci, odhlédnu abych to nemusel vidět a jen uslyším hlasitý výkřik podobný Jackovu hlasu.

Na druhý den, když jsem okolo oběda procházel kolem samotky uvidím skrz okénko ve dveřích Jacka a oddechnu si, že není mrtev.  Poté co dozorce odešel, vrhl jsem se k Jackově cele. ,,Jacku" zeptám se, ale nedostane se mi odpovědi a tak to zkusím znovu a nahlas, ,,Jacku!" odvrátím jeho pohled od jídla, které dostal. ,,Mám plán," pronese a dodá, ,,neruš." Optám se ho jaký a Jack se mi bez váhání svěří, protože jsme přátelé na život i na smrt. Poté co mi pověděl tuto zprávu dodal, ,,No prostě chci utéct, kapiš?" Po hodinách vstřebávání toho co mi Jack řekl jsem přišel k jeho cele a řekl, ,,Chápu jsem v tom s tebou, už mě to tu nebaví, osmý rok už tu nedám!" plácneme si a vyčkáme na soudný den.

Píše se den 21.12.2039 jest osm hodin a já Bob Kraddy jsem připraven utéct ze Sherelstonské věznice společně z Jackusem Marlem, toto jest poslední zápisek. Založím deník do svého vězeňského kabátu, společně s perem a jsem připraven na útěk. ,,Je čas večeře, parchanti," zakřičí dozorce, otevřou se cely a všichni společně jdeme na večeři, kromě dvou, mě a Jacka.U první odbočky to vezmeme na druhý svět a zmizíme v šachtě. Je něco okolo deváté hodiny, když se najednou ozve siréna, ,,Utekli dva vězni, opakuji, utekli dva vězni, kdo je chytí dostane prémii. všude se náhle rozsvítí světlo a zapnou se všechny kamery. Vylezeme ven z šachty kousek za hlavní budovou, když Jack otevře ohromný plán a hromadu map. ,,Teď už stačí jen odstřelovači, psi, světla, zdi, kamery, no a jsme venku," pronese a dodá, ,,Hračka."

Je něco kolem desáté hodiny a mi se už hodinu plazíme podél zdi aby nás neviděli. ,,Vidíš, říkal jsem že je to jednoduchý," stihne doříct než ho přeruší výkřik, ,,Támhle jsou!" Na tento povel se s Jackem rozeběhneme a uháníme ke zdi. ,,Žebřík! použij žebřík" zakřičí Jack, když uvidí dozorce. Skočím na žebřík a rychlostí blesku přelezu zeď.

Píše se 22.12.2039 a já Bob Kraddy jsem utekl z největší věznice z celého Ohia, dopíšim zapálím deník a hodím ho přes zeď věznice.O pár let později, kdy jsme se s Jackem pořád přátelili, rozjeli firmu a podobné věci, jsme se jednou rozhodli, že se vydáme do naší staré věznice na prohlídku. Přišli jsme k bráně požádali o vstup, když mě najednou jeden dozorce zastavil a ukázal mi ohořelý deník s názvem: majetkem Bobíka Kraddyho, skaut tělem i duší. Otočilmě a ukázal na odstřelovače. ,,Vaše?" zeptal se mě, vyšel výstřel a...