Skoro utopená

2. kapitola

    Viky si tu tajemnou obálku nechala radši na druhý den. Ráno si udělala kávu, vzala si něco k snídani a šla pro ten zvláštní vzkaz od mamky, otevřela jej a začala číst: Ahoj Viky, promiň že jsem ti to nemohla říct osobně. Musela jsem odjet na Nový Zéland kvůli obchodnímu jednání. Budeš muset být doma sama asi 2 týdny a možná déle. V obálce máš peníze na jídlo a když budeš něco potřebovat tak jdi přes město za mojí kamarádkou Julií. Pusu Maminka.
    Viky byla zaskočená protože, byla na svou mamku dost závislá a zřejmě to bude těžké. V obálce našla to co máma říkala a i číslo na tu Julii, hned jí poslala esemesku a ptala se jestli, to není jen nějaký špatný vtip od mamky. Ne, není to vtip. Opravdu odjela a nevíme kdy se vrátí, odpověděla Viktorii.

    Právě odbila dvanáctá a Viky se rozhodl že, půjde na menší nákup. Musela totiž koupit něco na oběd. Vzala nějaké nudle, vepřové maso a čerstvou zeleninovou směs. Když přišla domů, udělala si oběd a zavolala zpátky Lucce protože, jí pořád vyzváněl mobil v obchodě když nakupovala.

V:,,No čau, co si potřebovala?"
L:,,Přišlo ti to video?!
V:,,Ne!? Jaký video??
L:,,Tak se koukni na Facebook!!"
V:,,Dobře, tak čekej chvilku."

Viky si zapla notebook a přihlásila se na Facebook. Od neznámého uživatele jí přišlo tří minutové video. Pustila ho a koukala se.

Video bylo o její spolužačce Kláře, která byla zavražděna včera v noci a pachatel stále není nalezen. Její tělo bylo hozeno do řeky a našli ho dnes dva rybáři.

V:,, Děláš si ze mě srandu!?"
L:,,Já vůbec nevím kdo to mohl udělat. Jako Klára neměla moc přátel, co si budeme povídat, ale tohle!?"
V:,, Vědí alespoň něco ostatní?"
L:,,Ne, nikdo nic."
V:,,Hele běžím radši zamknout,být tebou to udělám také."
L:,,Jo jasně, jdu."

Když ale Viky šla zamknout dveře, uslyšela jak někdo na ně klepe a zvoní na zvonek. Strašně se lekla protože, doma nikdo nebyl a bylo nechutně ticho. Koukla se přes matné dveřní sklo a uviděla postavu nějakého muže co stál za dveřmi.