Rescue? ||j.h.s|| [short]

2.

Už sem skoro ztrácela trpělivost. Ale najednou sem slyšela povědomý hlas.
..,, Nazdar Terezo!"..

Leknutím jsem nadskočila a upustila telefon na zem. Achjo, byl nový. No nic, ten člověk co na mě zavolal mi jednoduše koupí novej.

Ohlédla jsem se na dotyčného ale zjistila jsem že to není Bára. Byl to Kayl. Jeden namachrovaný debílek z naší, teď už bývalé, třídy. Dříve mě chtěl, ale později se zjistilo že potřebujete holky jen do postele, já v tom byla zahrnuta taky. Tak sem ho odmítla, pak to zkoušel na Barču, ale ta na něj měla už delší dobu zálusk, a tak se teď nedivím že ho nechce nikdy ani vidět a nesnáší ho, když ji taky jen využil a odkopl, jako všechny ostatní. Prostě debil.

Chtěla sem na něj začít řvát, že se mi kvůli němu rozbil telefon, ale stačila sem se uklidnit a být na něj aspoň trochu milá. Sem přeci už taková od přírody, ne? Kayl ke mě pomalu došel. Jak jsem seděla byl o hodně vyšší, ale celkově je hodně vysoký, má hnědé vlasy a oči. To je jediné co je na něm hezké.

,,Potřebuješ?" zeptala jsem se ho.
,,Já nic nepotřebuju, jen jdu tak kolem a najednou [ejhle], vidím tě tady sedět. Náhoda, nemyslíš?" Zeptal se mě s jeho typickým úšklebkem. ,,No, strašná náhoda. Jsem ta nejšťastnější holka, že zrovna ty si tudy šel jen tak náhodou kolem." Na slovo 'náhodou' jsem dala důraz, aby pochopil jak šťastná sem. Samozřejmě to je jen ironie.
Už sem si myslela, že po dlouhé době mlčení, odejde a tím pádem mi dá pokoj, ale on ne.

,,No nic" jeho kecy měli další pokračování. Znuděně sem se na něj koukla jestli to myslí vážně. ,,Kde máš vůbec tu druhou slepici? Víš co, já jen že si tu tak sama" a smál se tomu jako debil. No, děsná sranda.
Mám o ní strach a on se tomu směje. ,, Takže za prvé, má jméno a za druhé, na ní zrovna čekám, takže jestli by si byl tak laskav a šel?" Koukla sem se mu do očí a čekala co z něj zase vypadne za hovadinu. Konečně se přestal i smát a pak odpověděl ,,jasný, hnedka jdu, stejnak se s ní nechci potkat. Takže čauky kočko" otočil se a pomalu zase odcházel. Konečně!
Přepla sem si písničku a čekala dál.

Po asi půl hodině mého čekání na Báru mi zazvonil telefon. A hele, my o vlku a vlk mi zrovna volá. Hned jsem to zvedla. ,,Ahoj Terko, promiň že jsem dnes nepřišla. Není mi moc dobře." Vybalovat to na mě tak rychle, že sem se až divila jak to můj mozek tak rychle pobral. ,,V pohodě, mám za tebou přijít a něco ti přinést?" A nemusela sem čekat dlouho na odpověď. ,,Nemusíš chodit, ať si neděláš zbytečnou práci. Ale děkuju moc, jsi zlato moje" awww, tohle potěší. ,,Není to zbytečná práce, ale dobře tak tedy zatím Ahoj a ty se co nejdřív uzdrav a zítra si ještě nápisem ju?"
,,Jojo, tak Ahoj" a s tím to típla.
Já jen udiveně koukala na display telefonu. Pff takhle rychle to nikdy netípla. No nic. Zajdu ještě do krámu a pak půjdu domů.

V obchodě sem nakoupila různé ovoce pro Barču, já vím, sice mi říkala že nemám nic brát a nikam chodit ale prostě je jí špatně tak ji něco jako kamarádka musím koupit. U pokladny sem to naskládala do tašky a zaplatila.

Vyšla sem ven, svítilo sluníčko a tak sem si zpět nasadila sluneční brýle, který sem měla zavěšené za poutko u kraťasů a mohlo se vyrazit k Barče. Cestu znám jako vlastní boty.

Ale když sem byla kousek od jejího domu neviděla sem její mamky auto, nejspíš si někam odskočila a vrátí se, a tak sem to neřešila a šla dál. Ale to by mojí pozornost nesměl upoutat člověk, vcházející do dveří jejich domu. A mamka to tedy nebyla. Byl to nějaký kluk. Popošla sem o něco blíže abych mohla rozpoznat o koho se jedná.

Poznala sem ho. Proboha ale co ten tady dělá?!!

~~~~~£~~~~~
Ahojte..tak kdo myslíte že je ten kluk??
Jinak omluvte případné chybky a doufám že se to aspoň trošku líbilo 😅🐼😅