Better with u

První Kapitola

"Wolfhard, zase pozdě. Můj milý zlatý, jestli si myslíš že tvá popularita tě omlouvá, tak jsi pěkně na omylu. Zítra očekávám omluvenku jestli nebude máš automaticky neomluvenou hodinu. Já se s tebou párat nehodlám"
Otevřela nemilosrdně třídnici a odškrtla mi celou první hodinu i přes to že mám jenom dvacet minut zpoždění.
,,Neuvěřitelný. Však jsem přišel na půlku hodiny, co to má znamenat?!"
Vyjekl jsem a zatnul pěsti.
,,Mě to nezajímá, nechodíš věčně! Zítra omluvenka dál mi to je jedno"
Ukázala na místo kde sedím. Ze zad jsem si strhl batoh který jsem mrsknul na podlahu vedle lavice následně jsem si sedl a snažil jsem se nevyjíždět. Celou hodinu jsem se na nikoho ze třídy nepodíval, utrhl jsem si kus papíru ze strany sešitu a kreslil jsem si různé blbosti co mě v tu chvíli napadly. Školou se rozeznělo první, no dobře spíše mé první dnešní zvonění a abych byl upřímný byl jsem mezi prvníma kdo se do chvilky po rozeznění objevil na chodbě. Jestli se nepletu tak dneska máme jenom pět hodin a odpolední vyučování mají holky, takže už jenom čtyři hodiny. Tuhle hodinu mě čeká ještě fyzika následně dějepis, chemie a to nejlepší nakonec  a to divadlo Fyziku jsem si mlčky proseděl za otevřeným sešitem shrbený a pokud možno co nejméně nápadný. Náš fyzikář má ve zvyku zkoušet každou volnou hodinu a spoléhat se na to že to dnes bude výjimka nemůžete. Normálně by mi to bylo fuk jestli dostanu špatnou známku, mámě by jsem nalhal o tom že si to příště opravím ale dneska by jsem místo odpovědi kterou by ještě spolkla by jsem po ní vyjet. Dějepis probíhal o něco líp, třídní nám pustil video o druhé světové válce a hned po spuštění se sebral a odešel do kabinetu. Alice sedící vedle mě si stihla dát třicetipěti minutový spánek a mi se Samen aneb s mým nejlepším kamarádem jsme většinu filmu promarnily pařením her a některé chvilky nadávání jeden na druhého. ,, Bože mámo, máme chemii"
Bouchl se do čela. Ze zadní kapsy kalhot jsem si vytáhl žvýkačku a dvě jsem dopřál mé puse. ,,Máme jí skoro každý den,divím se že tě to překvapuje"
Protočil jsem oči a rovnou jsem to zaparkoval ve třetí lavici. Odhodil jsem batoh a ještě před odchodem jsem si dal zastávku u Samovo lavice. Ten si připravil a kývl na mě. Vypařily jsme se ze třídy bezeslova směrem ke záchodům. Dveře záchodů jsem zavřel mezi tím co on pootevřel menší okno. ,,Dneska menší bonus!" Zasmál se a hodil mi do umyvadla před demnou dvě cigarety. ,,Dík bro"
Vynechal jsem zbytečné otázky ohledně toho kde je zase vzal. Obě jsem si strčil do kapsy mikiny a vrátily jsme se zpátky do třídy. Abych vám to upřesnil proč jsem mu za ně nic nedal má to jednoduchý důvod. Se Samem máme takový menší obchod, já mu scháním prachy na sport který dělá ale rodiče kdyby se to dozvěděli tak by ho zabily a on mi na oplátku schání každodenní dávku cigaret. Po cestě do třídy jsme potkali jednu prvňačku se sexy zadkem a abych na ni upozornil bouchl jsem loktem do Sama. Ten se otočil a jako hovada jsme začali na ní pískat. Když se otočila a usmála se na nás radostně jsme si plácly a pokračovali v cestě. Doufám že vám o chemii nemusím vyprávět. Do hlavy jsem si pustil jen pět procent z toho co říkala a to převážně jen informace o příštím testu. ,,Pani učitelko mužů na záchod?!"
Nevydržím to musím co nejdřív odejít. Po slabém kývnutí učitelčiny hlavy jsem strčil ruce do kapsy abych se ujistil že mám vše co je potřeba. Rozrazil jsem dveře od záchodů a stoupl jsem si před dlouhé velké zrcadlo. Chvíli jsem se prohlížel, svoji bledou tvář, lehce popraskané rty a delší černé kudrnaté vlasy. Z kapsy jsem vytáhl zapalovač a jednu z cigaret. Cigaretu jsem si přiložil blíže ke koutkům rtů a škrtl jsem zapalovačem. V okamžiku jsem se uvolnil a vdýchl jsem do sebe o něco větší dávku. Zvednutí ruky, chytnutí cigarety mezi dvěma prsty, vydechnutí kouře a znovu dokud nezbyde poslední kousek který už házím z okna. Procházím delší chodbou a ještě před dveřmi kontroluji čas. Za dvě minuty zvoní, pohoda. ,,Co jste tam dělal tak dlouho?" Zeptala se učitelka. Rychle jsem si promýšlel nejlepší výmluvu.
,,Ještě mě zastavil školník"
Teď už není cesta k úniku. Naštěstí začalo zvonit a já jsem se stal volným. Poslední hodina, nejlepší a pro herce nejlehčí.
,,Pane McLaune"
Pozdravil jsem učitele. Učitel se celý rozzářil když si mě všiml.
,,Děje se něco?"
Zasekl jsem se a dal jsem si na věšák batoh. Na tuhle hodinu nemáme třídu ale spíše takové divadlo dá se říct.
,,Něco úžasného. Něco výjimečného co se tu už staletí nestalo!"
Zasmál se a odešel ke svému stolu. Pochopil jsem že bych měl jít za ním. Chvíli se přehraboval v šuplíkách stolu ale nakonec na stůl položil papír prázdnou stranou ke mě.
,,Víte jak jsem vás hlásil do toho seriálu? Dnes přišla odpověď, což se obvykle nestává, ale vy jste měl štěstí. Jste přijat"