První výhra

9 0 1
                                    

,,Chlapče potřebujeme od tebe pomoc, musíš dojít k pobřeží a zjistit mi souřadnice těch nepřátelských dělostřeleckých děl" Přikývl jsem s otázkou ,,Jak se to dělá? Nevím jak se zjišťuje" Zmizel v tanku a zase z něj vykoukl s nějakou divnou krabičkou. ,,Na téhle krabičce uvidíš čisla ale musíš podle oka tam vždycky přidat, aby to bylo přesnější, protože to ukazuje tvojí pozici. Když to budeš mít zapíšeš si to a doneseš mi ty souřadnice, abych mohl požádat o podporu" Popadl jsem to zařízení s pistolí a běžel k útesu. Než jsem vyběhl z vesnice, vyskočil na mě jeden z němců a začal mě mlátit puškou. Bránil jsem se co mi síla stačila. Všiml jsem si že měl nůž na opasku vzal jsem mu ho a probodl jsem mu hruď. Svalil se na zem a já stále pokračoval v bodání. Když jsem zasadil asi 7 úder vyprchal ze mě vztek a sebral jsem se pryč na místo kam jsem měl namířeno. Trápila mě ta jeho smrt, ale musel jsem dokončit úkol. Doběhl jsem na útes. Zapsal jsem si souřadnice na kus hadru. Začal jsem přemýšlet nad věcma co mě nikdy nenapadla. Mohl bych to ukončit, zemřít...taková výška by mě zabila...rozhodoval jsem se hrozně moc jestli to mám či nemám udělat. Oklepal jsem ty myšlenky ze sebe a vydal se zpět dokončit to co jsen začal. Přibíhal jsem k tanku od kterého jsem byl poslán pryč. Posádka stála před tankem a vyrahovali mrtvého střelce. Přišel jsem k zadavateli a podal jsem mu souřadnice. ,,Dobrá práce hochu" s hřejivím pocitem ale se strachem jsem usedl na kus sutiny a přemýšlel co se to vlastně všechno stalo. Poslouchal jsem co říkali ty vojáci.
Ten jeden z posádky co mi zadal úkol byl velitel, všiml jsem si toho až když vyšel celý z tanku. ,,Máme zelenou" řekl zbytku posádky. Nevěděl jsem co to přesně znamená ale asi to znamenalo že nám jdou na pomoc.

Výstřel za výstřelem se ozýval z druhé straně vesnice a spojenci se radovali při každém zásahu nepřátelských jednotek. Usedl ke mě ten velitel a podal mi otázku ,,Co se děje? Proč nejsi se svojí rodinou?" Se smutných nádechem jsem mu odpověděl ,,Otce mi zabili při útoku na vesnici a matka mi zemřela při porodu. Sourozence nemám a vlastně ani nemám kam jít" Velitel se mi představil jako Jack a podal mi další otázku.

,,Nechceš se pořád do mé roty? Dnes jsem přišel o pár dobrých chlapů a potřeboval bych je doplnit"

,,Já nechci někde umřít na chladné zemi , ještě k tomu cízí rukou"

,,Pro tebe bych měl speciální místo"

,,Speciální místo? Co tím myslíš?"

,,Můj střelec v tanku to dostal a je mrtev, potřebuju za něj náhradu, jestli budeš dobrý budeš moc zůstat s námi"

,,Nech mě přemýšlet, potřebuju si to promyslet"

Po ukončení konverzace k nám přiběhl jeden voják z Jackovi roty se správama ,,Veliteli!! Nemci dostali nařezáno a dvě lodě co se pokoušeli utéct jsme odstřelili tanky, takže vesnice je vyčištěna"
Jack ho poklepal na rameni a odešel zpět do tanku. Já nadále v rozpacích stál opodál a přemýšlel nad obrovském životním rozhodnutím.

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: May 17, 2018 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Neznámý střelecKde žijí příběhy. Začni objevovat