I am seeking mother of his child [Niall Horan, CZ]

I am seeking mother of his child

Jeden tvůj úsměv a podlomila se mi kolena, jedno slovo, ať jakékoli, připadala jsem si jako ve snu, ve snu, ve kterém jsem byla malá bezvýznamná holka a ty si byl princ a i přes všechny královské povinnosti sis mě vzal. Ve snu, který neměl nikdy skončit, který měl zůstat napořád. Bohužel nic není věčné, a proto i já ti musím dát sbohem. Nedělám to ráda, ale není jiná možnost. Ty si byl vždy jediný smysl mého života, a když si odešel, nemělo cenu žít. Nerada Jamese opouštím, ale věřím, že teď už se o něj dobře postaráš, když už o něm víš. Ano, chápeš to dobře. Je to moje dítě. Moje a tvoje. Když se narodil, nebyli jsme už spolu a já tě tím nechtěla zatěžovat. James má blond vlasy, určitě po tobě a taky nádherný úsměv a modré oči. Vlastně je celý ty. Čeká na tebe u mě doma spolu se svou chůvou. Netuší však, co mám v plánu. Ani já to ještě pořádně nevím. Jakmile si to přečteš, běž prosím tě hned za ním. Já už tady na jeho ochranu nebudu. Od teď si na to ty a já ti tímto dávám poslední sbohem. Milovala jsem tě a vždycky budu. Dej za mě pusu našemu synovi. Vím, že to co dělám je správné a tebe prosím, ať se mě nepokoušíš zastavit. Náš osud je ve hvězdách. Možná se ještě někdy setkáme, ale neslibuji ti to. Měj se.

S láskou tvoje Cloe Daviesová.

Po tváři mi opět tekly slzy. Dopis jsem dostal před dvěma lety a za tu dobu jsem ho četl už několikrát. Nebyl den, kdy bych na Cloe nemyslel. Našemu synovi budou za chvíli tři roky a já chci, aby oslavil narozeniny se svojí matkou. Najdu ji to je jasné!

Asi bych vám měl nejdříve vysvětlit, co se stalo. Jmenuji se Niall Horran a jsem z Irska. Před třemi lety jsem se rozešel z mojí tehdy úžasnou přítelkyní. Jmenovala se Cloe Daviesová. Měla hnědé vlasy, modré oči a překrásný úsměv. Byla dokonalá, jako padlý anděl. Bohužel jsme tehdy měli období, kdy jsme se hádali a já se chtěl svěřit své kamarádce a ona kamarádovi a mysleli jsme si, že se navzájem podvádíme a kvůli takové hlouposti jsme se rozešli. Nevěděl jsem, že Cloe otěhotněla a nevěděl jsem ani, že jednoho dne budu mít tak krásné dítě. Jak se to fanynky dozvěděli, nemohli tomu uvěřit, ale už to překously. Niall Horan má dítě a jeho matka je ztracena neznámo kde. Jsem nehorázně rád, že je moje dítě šťastné, i když už mu přichází divné, proč ostatní děti mají maminky a on ne. A taky proto jsem se rozhodl, že ji najdu, abychom konečně byli všichni spolu, a pokud se jí něco nestalo, nebo si nenašla někoho jiného, požádám ji o ruku. Ale nejdříve ji musím najít!

"Susan?" zakřičel jsem na chůvu. "Nevíte, kde bych našel nějaký atlas nebo mapy?" "Netuším, pane Horane." Odpověděla hned Susan. "To nevadí, můžete se vrátit k vaší práci." Řekl jsem ji, ale myšlenkami jsem už byl úplně jinde. Cloe měla atlas, teď ho jen najít.

Prohledával jsem poličku po poličce. Už jsem byl úplně ztracený, když mě do oka praštila kniha, která ležela na stole. Modlil jsem se, aby to byl on. A ano. Ležel na stole, kde měla Cloe fotky mě a sebe a našeho syna, na stole, nad kterým vysel veliký nápis DREAMS a já hned věděl, jak ji najdu. Začal jsem listovat atlasem, dokud jsem nenašel to, co jsem hledal. Mapa Nového Zélandu. Cloe do něj byla blázen. Vždycky se tam chtěla přestěhovat. Jezdil jsem prstem po mapě a našel jedno město. Bylo zakroužkované červenou fixou a u toho byl nápis sen. Jasně Cloe je na Zélandu.

"Letenky jsou tady, malý James v sedače v autě…" Susan chtěla ještě pokračovat, ale přerušil jsem ji. "Všechno bude v pohodě." Usmál jsem se na ni a ona mi úsměv oplatila. "Mějte se, Susan." "Nashledanou, pane Horane."

Cesta k letišti mi připadala nekonečnější než kdy jindy a to jsem tam jezdil docela často. James spal a mě bylo líto, že ho budu muset probudit. Konečně jsem zaparkoval. Vytáhl jsem kufr a postavil ho na vozík. Potom jsem položil Jamese do jiné sedačky, kterou jsem chytl do ruky. Zamkl jsem auto a ještě chvíli se díval na slunce, které právě vycházelo nad Mullingarem. Snad ji najdu.

"Pěkný let." Řekla mi paní, které jsem podal letenky. "Děkuji." Odvětil jsem a se svým synem pomalu vcházel do letadla. Našel jsem naše místa a posadil se. Připoutal sedačku s Jamesem k sedadlu. Let byl dlouhý a nudný a mě překvapovalo, že James byl tak tichý a hodný. Po několika hodinovém letu jsme konečně opouštěli letadlo. Našli jsme kufry a pak už jsme šli zastavit nějaký taxík. "Dobrý den." Pozdravil jsem taxikáře a nadiktoval mu adresu našeho hotelu.

Jelikož jsme let víceméně prospali, vůbec jsme nebyli unavení. Vzal jsem James do kočáru, který jsem ani nevím, jak nacpal do jednoho z kufrů a jeli jsme na místí úřad, abychom zjistili, jestli tady Cloe doopravdy někde je. Chvíli jsme po městě bloudili, ale nakonec jsme úřad našli. Vjel jsem s kočárem do výtahu a vyjeli jsme do třetího patra. Zaklepal jsem na dveře, které byly na konci chodby.

"Dobrý den." Pozdravil jsem. "Jsem Niall Horan a volal jsem vám, že sem přijedu pro informace o jedné ženě." Sekretářka chvíli listovala v nějakých papírech a pak mi oznámila. "Ano, máte pravdu. Jděte a zaklepte tam." Ukázala prstem na dveře a usmála se. "Děkuji." "Nemáte zač." Ještě zamávala Jamesovi a já zaklepal. "Dobrý den. Jsem Niall Horran a máme domluvenou schůzku." "Jistě pojďte dál a posaďte se." Udělal jsem, co po mě chtěl. "Takže." Začal jsem svou řeč. "Moje bývalá přítelkyně mi jednou napsala dopis, že odchází, a že mi nechává syna. Nikdy mi nedala vědět, kam jela, ale já jsem nedávno u ní v atlase našel zakroužkované tohle město, a moje otázka zní, jestli tady nežije nějaká Cloe Daviesová." Bylo vidět, že muže můj příběh zajímal, protože řekl jen. "Páni." A začal procházet různé papíry a listiny ve skříních za ním. Po chvíli mi oznámil. "Je mi líto, ale žádná Cloe Daviesová tady nežije." To bylo divné. Zamyslel jsem se. A co když si nechala změnit jméno. "Dobře, a co třeba Cloe Horanová?" zeptal jsem se ho s nadějí. "Podívám se." Řekl muž a otočil se. Tentokrát hledal déle, ale nakonec se šťastně otočil s jednou složkou v ruce a podal mi ji. "Cloe Horanová." Oznámil mi. Rychle jsem otevřel složku a uviděl její fotku. Když jsem se v papírech dočetl, že je svobodná, ulevilo se mi. "Kde bych ji našel?" zeptal jsem se. "Bydlí na samotě za lesem. Má tam pole a louky. Pěstuje čaj a ráda sadí květiny. Bohužel je teď mimo město, vlastně i mimo zemi. Je to moje kamarádka a řekla mi, že pojede do Mullingaru hledat svého syna, proto mě tolik zaujal váš příběh. Cloe hledala vás a vy jste hledal ji. Bohužel nevím, kdy se vrátí." "Cloe za námi jela?" zeptal jsem se s otevřenou pusou. Muž přikývl. "Dekuji vám za vše." Řekl jsem mu a rozloučil se s ním.

Už jsem vůbec neměl náladu zůstávat tady déle, když tu Cloe není a tak jsem jel na hotel a všechno zase sbalil do kufrů. Zaplatil jsem na recepci alespoň něco a zavolal jsem nám taxík. "Na letiště." Oznámil jsem a taxikář se rozjel. Na letišti jsem zjistil, že letadlo do Mullingaru odlétá za dvě hodiny, tak jsem nám koupil letenky a šel si sednout do haly.

"Mám hlad tati." Ozval se tichý hlásek malého Jamese. Usmál jsem se na něj. "Dobře zlatíčko zajdeme něco koupit. Chytl jsem svého syna za ruce a šli jsme do nejbližšího obchodu, kterých na tomhle letišti bylo celkem hodně.

"Dáš si koblih, miláčku?" zeptal jsem se mého rozkošného syna. "Jo." Odpověděl mi s úsměvem. Vzal jsem sáček a otáčel jsem se pro koblihy, když jsem do někoho vrazil. "Omlouvám se. Neviděl jsem…." Zasekl jsem se uprostřed věty. "Cloe? Jsi to ty?" "Né s někým si mě pletete." Začala schválně měnit svůj hlas a couvat ode mě dál. "Cloe, poznal bych tě vždycky. Vím, že si to ty!" neudržel jsem slzy a rozbrečel se. Cloe přestala couvat a smutně se na mně podívala. "Tati. Kdo je ta paní?" zeptala se malý James. " "Jamesi, to je tvoje maminka." Svýma modrýma očima se na mně zmateně podívala. Cloe se rozplakala. Už nehodlala hrát cizí. "Ani nevíte, jak jste mi oba chyběli." "Proč si odešla?" zeptal jsem se. "Bylo toho na mě moc. Bylo těžké žít a milovat tě, když jsme se rozešli. Chtěla jsem, aby mě náš syna nikdy nepoznal, aby nevěděl, jakou jsem tehdy udělala chybu. Kdybych to teď mohla změnit, nikdy neodjedu. Zůstala bych s vámi. Omlouvám se." "Už je to dobré." Objal jsem ji. "Půjdeme domů. Všichni!" Cloe se usmála a náš syn taky.

Konečně jsme zase byli rodina. Vrátili jsme se do našeho domu v Mullingaru. S Cloe jsme se po dvou letech vzali. Když jsme si řekli své 'ANO', byl to ten nejúžasnější okamžik na světě. Už jsou to dva roky. Našemu synovi je sedm let a já s Cloe ho jdeme doprovodit do školy.

"Měj se hezky zlatíčko." Rozloučila se s ním Cloe a vrazila mu na tvář obrovskou pusu. "Užíj si to!" zamával jsem mu a spolu s Cloe jsme odjeli domů. První, co jsem udělal bylo, že jsem zase vytáhl ten starý dopis od Cloe a začal jsem číst: "Jeden tvůj úsměv a podlomila se mi kolena…"