Pískožrouti

Sračky minulosti, aneb jak jsem stal pískožroutem

Nikdy jsem nebyl dobrej v loučení. Spíš pravej opak. Nikdy jsem neuměl říct sbohem... K tomuto rozhodnutí mě vedlo plno příčin. Nejspíš jsem odešel kvůli maturitě. Maturita... Byla to fraška. Celý čtyři roky jsem na školu sral, na nic se neučil a odmaturoval s vyznamenáním. Dokonce i šprti měli horší vysvědčení než já.
Pak tu ještě je moje povedená rodinka. Rodiče se rozvedli, ještě když jsem sral do plen a bratrovi jsem nedokázal porozumět. Prostě rodinka jak má bejt. Když jsem přišel na střední tak mojí jedinou zábavou po škole byly mladý holky, chlast a cigára. Všechno to bylo super, ale pořád mi něco chybělo.
Jediný, co mě drželo nad vodou, byl airsoft. Zábava pro přestárlý děti a zoufalce. Jenže tady se můj život otočil o 180 stupňů. Potkal jsem tam týpka, namakaný sto kilový hovado s bicákem jako byla moje hlava. Všimnul si mě. Dali jsme řeč, cigáro a kafe. Když mi nabídl, abych se stal „novicem" v jedný nejmenovaný firmě (Budeme jí říkat prostě Firma), která se zabývá ochranou osob, a majetku souhlasil jsem. Neměl jsem nic lepšího na práci a tohle se zdálo jako dobrej zabiják času.
Začal jsem cvičit. Vždycky jsem vypadal jako bych utek z lágru, ale zároveň jsem schopnej sežrat prase na posezení. Nabral jsem svaly, naučil se střílet z pistole, ARka, naučil se základy první pomoci a podobný věci, který mi ukázali, že nebudu tak marnej jak to říkali všichni okolo. Prostě jsem makal.
V létě jsem dostal od Wolfa (ten typan co mě do toho navez) dárek k narozeninám, k svátku, Vánocům, Pesachu a všech svátků během roku - rozšiřovací kurz na pistoli, pušku a CLS kurz (Combat Life Saver). No prostě tohle muselo stát těžký prachy, zřejmě tolik jako jsem byl schopnej vydělat a vysockovat za celej můj dosavadní život. A ty kurzy byli boží. Prostě dokonalost sama. Dokázal jsem si, že nejsem tak dobrej, jak jsem si celou dobu myslel a že mám trénovat, co to půjde.
Když jsem dodělal tyhle věci a ještě trochu hrotil trénink, Wolf dovezl mojí maličkost na skutečnej Contractorskej trénink. Celej tejden cvičení, běhu střelby, učení se frází v arabštině a další sračky, který jsem si vylil z palice.
Nestihnul jsem se ani rozkoukat a bylo mi 20... což je pořád... Maturita byla za dveřma, já doléčil podělanou nemoc o který vám nic radši říkat nebudu, jinak byste ke mně chodili v atombordelu. Maturitu jsem dal levou zadní. Jenže pak přišel problém, co kurva dělat s volným časem. Jo měl jsem brigádu, jenže se mi nechtělo sedět celej den u počítače a odpovídat čůrám, proč se jim rozesral kvér. A zrovna jsem se rozešel s holkou, která mě dostala mezi normální lidi a vytáhla ze sraček. Byl jsem jí za to kurva věčnej, protože už i na tréninky jsem chodil lehce ožralej a věčně neměl floka. Prostě to šlo od desíti k pěti.
A pak se objevila Nancy (Ne nebylo to její jméno a pravý ze mě dostanete, jen když mi na koule připojíte autobaterku.). Potkal jsem jí, když jsem zrovna táhnul z hospody. Stála na zastávce tramvaje a s někým se bavila. Myslel jsem, že je to její známej, jenže pak jsem viděl, jak ruka toho buzeranta vystřelila a dala jí facku. Najednou ve mně ožila jiná bytost. Kvůli těmhle situacím jsem trénoval. Rozběhl jsem se. Dva metry od nich jsem zařval. Už přesně nevím co, ale podařilo se mi upoutat pozornost toho váguse. Teda... byl o hlavu vyšší než já, statnější a líp vyzbrojenej. V ruce měl starou pistoli ČZ 75 a vypadal, jako by to držel v ruce poprvé v životě. Pomalu jsem se zastavil.
Ruce dal nahoru, ale ne moc a ani ne málo. Čekal jsem, co udělá. Nancy se zatím odplazila za zastávku. Ten vazoun se rozkročil, a mě došlo, že mám posledních pět vteřin života. Ale to mi stačilo. Byli jsme od sebe sotva půl metru a on nevypadl, že ví co dělat. Vyrazil jsem. Chvatem jsem mu sebral pistoli, vyhodil zásobník a vyhodil hliznu ze závěru. Přišlo mi to jako sto let, ale vazoun vypadal, jako by se mu objevilo bláto na hřišti. Ale trvalo to jen chvilku. V očích se mu rozhořeli plamínky nenávisti a ohnal se po mojí maličkosti pravým hákem. Neměl jsem moc na výběr. Buď to koupit a spadnout do sladký temnoty a probudit se sekanou místo ksichtu nebo ho složit na zem. Vybral jsem si to druhý.
Pak nevím jak se mi to povedlo, ale klečel jsem vazounovi mezi lopatkama a lámal mu ruku. Byl jsem z toho hotovej. Můj první ostrej combat a já si nic nepamatuju... super. Fakt.
Pak se odehráli klasický sračky se švestkama. Kladli nepříjemný dotazy, kde jsem se to naučil. Díky bohům, že žijeme v 21. Století. Vaše odpověď může znít prostě a jen INTERNET.
No... vzhledem k tomu, že tohle vám asi stačí a konečně by vás zajímalo, jak to bylo se mnou a s Nancy tak vás nebudu dlouho mučit, a vyklopím to.
Začátek - ostatně jako všechny začátky - byl super. V posteli nám to klapalo tak moc, že se pod náma jednou propadla, omezil jsem pití, už jsem tolik nekouřil... prostě jsem se zamiloval. Stoupali jsme spolu až někam hodně vysoko do oblak, ale jak rychle jsme stoupali, tak stejně rychle jsme spadli na zem. Teda alespoň já.
Byl jsem na víkendovým cvičení, ale v sobotu večer jsem musel odjet, protože jsem měl brutální sračku a horečku. Vzhledem k tomu, že jsem u Nancy prakticky bydlel jel k ní. Odemykal jsem si dveře a v tom jsem to uviděl. Válela se na posteli a prcal jí nějakej frajer.
Nevím, co se stalo, ale probral jsem se až druhej den na záchytce. Prej jsem se ožral a šel vyvádět do města. Jenže já si to vážně nepamatuju. Když budete dostatečně dlouho pátrat v análech internetu možná o mojí noční jízdě v posranejch kalhotách a lahví Morgena v ruce něco najdete.
Svět se mi obrátil naruby. Bylo to chvíli před maturitou, zase jsem v hospodách trávil všechen svůj čas, dlužil kam se podíval a jediný co mě drželo při životě byl chlast. Jenže tenhle stav netrval dlouho. Tejden před zkouškou dospělosti (kurva kdyby všichni zažili to co já tak to zkouškou dospělosti nenazývají ani omylem), jsem se zřek chlastu. Kouřit jsem nepřestal, ale chlast byl tabu.
Zase jsem se dostal do formy, našel svůj střed jak by řekl kung fu mistr, a viděl světlo na konci tunelu.
To světlo nebylo nic jinýho, než pozvánka do Sýrie. Přišla od Firmy. Po Afrínu plno jejich lidí odešlo do důchodu, nebo se prostě vypařili. Firma hledala kohokoli, kdo má ruce a dokáže správně namířit kvér. Neváhal jsem moc dlouho. Po tom závěrečným divadlu ve škole jsem se rozhodl odejít. Vydělat si prachy a pak se možná usadit někde na samotě u lesa. Přesně to byl můj plán. A taky asi vyšel, ale ne tak, jak bych čekal.
Přišel den odjezdu. Měl jsem letět v 19:45 z Havla přes Egypt do Damašku a připojit se k týmu Foxtrot Zulu 98. Jak jsem říkal, neumím se loučit a do očí bych to asi nikomu neřekl, takže to za mě řekli dopisy. Jeden tátovi, jeden mamce a jeden dokonce Nancy, protože po tom všem co mi udělala jsem pro ní pořád měl slabost. Nebo mi jen chyběl sex s ní. To už nevím.
No a teď jsem tady. Vísím nad kotlem s kyselinou a pomalu klesám. Ptáte se proč? Když budete dost trpělivý, tak se k tomu brzo dohrabu. Jo a není pravda, že se vám před očima před smrtí přehraje celej život. Přehrál se mi jen poslední půl rok u týmu Foxtrot Zulu 98.