Tato kniha je součástí série transformers crossed do které je zapojeno dalších 13 autorů transformers fanfikcí. Jednotlivé příběhy mohou plynout individuálně,ale mohou se i prokřížit. Prožijete napětí, boj a strach, ale i vznik nových přátelství.
První, co jsem cítil, byla bolest zad. Linula se od kříže až po krk. Otevřel oči a nade mnou čněl ohořelý kus decepticonské lodi, ve které jsem strávil posledních pár dnů. Pomalu a opatrně jsem se posadil a protáhl se tak, že to ve mně hlasitě zaskřípalo. Trochu jsem sykl bolestí a chytl se za pohmožděné rameno. Podle obrázků, které byly v jedné knize o úrazech, jsem poznal, že ho mám částečně vyhozené. Nedaleko mě ležely kabely. Pomalu jsem se zvedl a došel jsem k nim. Vzal jsem je do serva a přešel k jednomu pokroucenému trámu lodi, kde jsem je uvázal. Vytvořenou smyčkou jsem opatrně protáhl ruku a trhnutím jsem si vrátil rameno do původního stavu. Bolest byla tak velká, že jsem se neubránil a zařval bolestí. Chvilku jsem se vzpamatovával a pak jsem vyndal ruku ze smyčky. Rozhlédl jsem se kolem, ale všude byly jen trosky z vraku. Začal jsem vše prohledávat s nadějí, že naleznu něco, co by mi mohlo v následujících dnech pomoci. Našel jsem neporušenou malinkou skříňku, která se dokázala transformovat na neprůstřelný malý batoh, ve kterém se nacházela lékárnička, malá sekerka (opravdu hodně malá), několik pevných lan z inteligentních mikrovláken a ocelová šestiúhelníková plachta. Dal jsem si ho na záda a hledal dál. Primusžel jsem už nic jiného funkčního nenašel. Podíval jsem se na obzor, kde se táhlo dlouhé pohoří. Zdejší centrální hvězda již zapadala. Začal jsem přemýšlet co dělat dál. Mám zde zůstat přes noc nebo se vydat k horám už teď? Přeci jenom by ta havárie mohla přilákat nepříjemnou společnost. Ne, že by jakákoliv společnost byla příjemná. Nikdy jsem mezi ostatní moc nezapadl, a tak jsem trávil svůj čas s knihami a přemýšlením. Strach, z toho, že by mě mohl někdo najít, za mě rozhodl. Vyšel jsem s nouzovým batohem na zádech k horám kde by se mohl nacházet nějaký energon.
Byla sice tma, ale pohoří na obzoru bylo pořád vidět. Bylo pořád strašně daleko. I kdybych našel energon, bude v pevném skupenství. Jak ho mám tedy zkapalnit, když nemám náležité přístroje? To byla jedna z mnoha, co mi proudila hlavou, ale momentálně byla nejdůležitější. Kdysi jsem četl knihu, kde pravěcí cybertroňané zpracovávali energon ručně bez jakýchkoli strojů. Z myšlenek mě vytrhl zvuk motorů. Rychle jsem se otočil za zvukem, ale viděl jsem jen malé přibližující se zdroje světel. Nechtělo se mi, ale musel jsem se transformovat a schovat mezi zdejší vegetací. Po chvíli kolem mě projeli nějaká malá vozidla se čtyřmi koly, na kterých seděli zřejmě obyvatelé této planety. Moc jsem si je ale nestihl prohlédnout, neboť byli hned pryč. Chvíli jsem ještě počkal schovaný, ale poté jsem svůj úkryt opustil. Neměl jsem svůj alt-mód rád, neboť jsem za něj schytal vždy jen posměch nebo opovržení, ale zůstal jsem v něm. Můj alt mód vypadá takto:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dále jsem pokračoval k horám ve svém alt-módu, neboť jsem byl rychlejší, a i mé smysly byly vyvinutější než u mé protoformy.
Začal jsem být opravdu unavený, ale už jsem byl tak blízko. Teď to nemohu vzdát. Začalo svítat a já se pokusil přidat do kroku. Kolem mě se začaly víc a víc objevovat skály. Na jednu jsem vyšplhal a začal skákat z jedné na druhou. Bylo to mnohem rychlejší než se na zemi proplétat a hledat mezi skalami správnou cestu. Skočil jsem na poslední skálu a dál už jsem šel do údolí jenž, tvořili dvě mohutné hory. Začal jsem čenichat a větřit s nadějí, že ucítím to, co hledám. Mezi směsicí různých pachů jsem poznal lehounký závan energonu. Rozběhl jsem se po stopě až jsem doběhl k malému otvoru ve skále. Vešla se mi tam sotva hlava. Stoupl jsem si na zadní končetiny a předníma jsem prudce dupl těsně nad otvor. To jsem několikrát zopakolal než skála praskla a průchod se zvětšil. Udělal jsem to ještě na jiných místech podél otvoru, než jsem se konečně vešel. Procházel jsem jeskyní, než mě oslnila modrá záře. Byl jsem nadšený. Přede mnou bylo asi pět seskupení krystalů energonu. Postupně jsem je vytahal ven a poté jsem se transformoval. Unaveně jsem si sedl a opřel se zády o skálu. Sundal jsem si ze zad batoh. Našel jsem kámen, který byl uprostřed prohloubený, takže mohl hezky posloužit jako miska. Vzal jsem sekerku a odsekl kousek energonu. Ten jsem vložil do misky a druhým koncem sekerky jsem ho začal třít, dokud z něj nevznikl prášek. Lehce jsem si nařízl servo a nechal stéct energon do misky. Hned jak se kapky tekutého energonu spojily s rozdrceným energonem prášek zkapalněl. Svařil jsem si ránu a většinu energonu z misky jsem vypil. Poté jsem takto zpracoval ještě pár krystalů a zbytek jsem schoval mezi kameny tak aby je nikdo nenašel. Byl jsem unavený, a tak jsem se transformoval a zalezl do otvoru ve skále, kde jsem si lehl a přešel do úsporného režimu.
Zdravím a vítám vás u nového projektu Transformers crossed do kterého je zapojeno 14 autorů transformers fanfikcí. Příběhy se mezi sebou budou křížit a proplétat a každý den vychází jeden. Užijte si čtení a sayonara.
