Witch Bitch (Czech story)

1. Zamrznutí

Po dvou prosezených hodinách v kině se konečně rozsvítila světla v sále a my se mohli vydat pryč z toho zadýchaného prostoru. „Bože, to byla ale blbost! Michaeli, příště vybírá film Adam." Pronesla Ariana hned, jak kolem nás prošel zástup vycházejících lidí. „Musím uznat, že to vážně byla blbost. Ale nějaké scény byly dobré! Nemám pravdu, Hope?" Drknul do mě mírně Michael. „Co že?" Sice jsem slyšela všechno, co řekli, ale šlo to jedním uchem dovnitř a druhým ven. Musela jsem pořád přemýšlet nad dějem toho filmu.

„Že ten film nebyl tak hrozný?" Než jsem stačila odpovědět, Ariana odpověděla za mě, ale úplně jinak než jsem chtěla: „Byla to vážně blbost. Vždyť vidíš, jak je z toho mimo." Jenom jsem nad tím mávla rukou a šla domu.

Cesta domu z kina kolem hřbitova a starého parku je vždy děsivá, ale cítím, jak se mi do těla dostává adrenalin. Ku podivu projít kolem hřbitova je míň děsivá, jak kolem parku.

Pokaždé si myslím, že mě někdo zpoza stromů sleduje a tak se snažím být ve střehu, abych uslyšela prasknutí větvičky, na kterou někdo šlápnul, a mohla vzít nohy na ramena.

Jako obvykle se nic nestalo. Jenom mi přes cestu přeběhla šedá kočka staré paní Lombtnové a zasyčela na mě. Ta kočka je snad posedlá ďáblem, vždy když mě vidí, tak se naježí, zasyčí a uteče.

Najednou mě přepadla vlna únavy. Myslela jsem, že usnu na cestě k hlavním dveřím našeho domu. Snažila jsem se strčit klíče do zámku, ale nějak mi to nešlo. Dveře se otevřely a v nich stála moje matka. „Ty jsi opilá?!" Zakřičela na mě, ale ani její jekot mě neprobral. Zmohla jsem se jenom na ubohé „Ne." Obešla jsem jí, vyšla po schodech a zalezla do svého pokoje, kde jsem se svalila na postel. Chtěla jsem spát, ale za celou půl hodinu, co válení se jsem neusnula.

„Tak, co jste pili?" Vtrhl můj nevlastní otec bez jakéhokoliv ohlášení do mého pokoje. „Klepání ti nic neříká ty tupohlavče?" Nic takového jsem nechtěla říct, ale nějak mi to vylétlo z úst. „Co prosím?!" Už natahoval ruku, že mi dá facku. Zavřela jsem instinktivně oči a čekala na to, než ucítím jeho studenou ruku na svém obličeji- nikdy mi nijak neublížil, ani na mě nevztáhl ruku, bylo to poprvé.

Nic se však nedělo a tak jsem otevřela oči. Všechno jakoby se zastavilo v čase. Všechno až na mě zamrzlo. „Time?" Dotkla jsem se jeho napřažené ruky, ale nijak nereagoval. Vyděšeně jsem se zvedla z postele, obešla ho a běžela se podívat za svojí matkou a mladší sestrou do kuchyně, jestli to vypadá stejně, jako nahoře. Bylo to stejné. Abby právě upustila vajíčko- bylo těsně nad zemí- a matka vyndávala kuře z trouby. Vajíčko jsem opatrně přesunula do plata. Nevěděla jsem, na jak dlouho tohle potrvá. Nemohla jsem ani uvěřit tomu, že se to děje.

Vycházela jsem schody, když tu jsem uslyšela jekot Abby, která si zřejmě myslela, že upustila vajíčko.

„Vivian!" Ozvalo se ze shora. Úplně jsem zapomněla, že bych měla sedět před nevlastním otcem a právě schytat výchovnou facku. „Už je to tu!" Zakřičel znovu. Co je kde?

1 vote a přidám další :)