BABIČKA

Nikdy jsem jí neměla moc v lásce.Vždy pro mě byla ta zlá babička.

Nikdy jsem však netušila,kolik bolesti zažila.

Ano,měla dva syny,ale vychovávala je sama.Její manžel zemřel v brzkém věku. Moc jí to bolelo stejně tak jako dva malé kluky,co přišli o tátu.

Když jsem byla malá,nerada jsem k ní chodila.Vždy mě kárala za neupravené vlasy, občas na mě křičela a zrovna moc peněz taky nedávala.
Nepochopila jsem to.Ale teď už ano.

Zanedlouho jí přestěhovali do Domova Důchodců.Nechodila jsem za ní.Jen na Vánoce, narozeniny a občas jen tak z donucení. Prostě ne.

Jak jsem rostla,chodila jsem za ní častěji.Sice málo ale častěji.

Pletla mi copy,půjčila mi rtěnku a nebo jsme si lakovaly nehty.

V posledním ročníku základní školy jsem byla u ní neustále.Bohužel se začal zhodnocení i její zdravotní stav. Půl roku jsme s taťkou museli za ní jezdit do Prahy.

Když přijela,byla jsem moc šťastná. Byla jsem u ní obden a povídala se s ní. Občas mě sice okřikla,ale já to brala v pohodě.Věděla jsem,jaký jsem pako.

Vždy když měla ovocné knedlíky, objednala je ještě pro mě.Srašně jsme se nasmály, protože jsem pokaždé prohlásila, že sním jen dva.No a pak to dopadlo tak, že jsem snědla všechny.

O prázdninách jsem byla na operaci. V den mých patnáctých narozenin jsem se nemohla hnout,bylo mi blbě a neměla jsem ani žádnou oslavu. Až když přišla babička,měla jsem tu největší pohodu.

Šla jsem na střední... všichni byli moc pyšní a babča se všude vytahovala. Každou středu a pátek jsem za ní chodila. Ukázala jsem jí něco nového a ona na to,,Už zase? Holka moje, vždyť to samé máš už ve skříni." To řekla pokaždé.

No a co bylo poslední?

Včera jsem stála u její postele v nemocnici. Hladila jí po ruce a vypravovala jí. Samozřejmě jsem si musela udělat i srandu z mých vlasů.
Řekla jsem,,,Babí,tvoje vnučka je blázen ,brekeke",a ukázala jí svoje zelené vlasy.

Ten její úsměv, o který se snažila k vůli mně, byl úžasný.

No a teď už jen...babičko,budeš mi chybět.❤❤❤