Mělo to být jinak.
Třeba by to i skončilo později..
Když si zamnou přišla a zeptala se..měla jsem rict to co jsem opravdu chtěla.
Zmohla jsem se k tomu, že jsem ti řekla, že se bojim toho, že se to stane znova. Že zase k něčemu dojde mezi ním a tebou. A tys rekla, že se bát nemusím.
Ale říct jsem chtěla daleko víc.
Chtěla jsem ti říct, že se bojím toho, že si tě ukradne někdo jiný. Protože si úžasná a nádherná. Když se praštěne směješ,děláš ty svoje ksichty i když se mracis. Jsi dokonalá. Pro mě si byla. Jsi..
Jak jsi si drbala nos. Jak jsi se křenila když jsem ti ten nos pak olizla. I přes to, že ty jsi to dělala taky. Vobliz 😏
Dlouho jsem nepotkala někoho tak uchvancancujiciho. A to byl ten problém. Nebyla jsem jediná, kdo si uvědomoval, jak moc úžasná jsi...
A to byl ten ohromnej problém..
ČTEŠ
To you
RandomNo. Co bych řekla. Není to příběh. Ani poezie..spíš takovej DENÍK bez pointy. A možná vlastně ani to. Takový nevyrknuty vyznání.