Short Stony Story

IV.

Ten samý den na ústředí S.H.I.E.L.D.u

,,Takže abych to zrekapituloval. Vy tvrdíte pane Starku, že jste si nepřijel jen pro nějaký kus vibránia, ze kterého je mimo jiné vyroben štít, který vlastnil Kapitán Amerika, ale i pro právě zmíněného Stevena Rogerse..."

,,Ano přijel." odpověděl stroze a předhodil před ředitele několik starých složek se záznamy S.H.I.E.L.D.u z doby kdy ho ještě vedl Starkův otec.

,,Tady to máte. Já dědím po svém otci vše co vlastnil, takže i vibránium v podobě štítu tak i sérum, které protéká v žilách toho super-vojáka. Sečteno podtrženo, beru si ho domů."
Usmál se nevinně.

Otočil se k černochovi zády a vyrazil si to směr laboratoř.

Dojel do nižšího patra, kde to moc dobře znal. Šel na jisto. Už ne jednou tu byl se podívat na ten kus ledu, ve kterém už šedesát let leží idol jeho dětství, jeho blonďatý, svalnatý, prostě dokonalý Kapitán Amerika. Jeho hrdina. Měl pocit, že se zamiloval. Určitě se zamiloval. Už aby mohl zahlédnout ty oči. Jakou vůbec měly barvu? Nevěděl.

,,Tak hoši. Naložte ten rampouch a dopravte ho ke mně domů."

Všichni zaměstnanci pohlédli za miliardáře, který jejih pohled následoval. Stál tam Fury, ruce sice založené na prsou, ale přikyvoval kladně, čímž dával zaměstnancům najevo, že souhlasí s nápadem pana Starka

,,Varuji vás. Jestli provedete něco nekalého..."

,,Jistě, jistě. Rozumím."
Otočil se na patě a odkráčel pryč. Musel si přiznat, že to čekal horší. Myslel si, že bude muset vyjednávat déle. To, jak to šlo jednoduše, se mu přestávalo zamlouvat. Nutilo ho to nad tím uvažovat. Že by nepřišli na to, jak zamzlého vrátit mezi živé...?

Vracel se domů s úsměvem na tváři, kde v klidu počká na svou zásilku.