Neznámá

1.

Probudila jsem se v autě. Na budíku stálo 14:30.
Bylo nesnesitelné horko. Chvíli jsem přemýšlela co tu dělám,ale na nic jsem si nevzpomněla. Na sobě jsem měla bílé šaty,jejich konec byl lehce zbarvený do krve. Zabila jsem snad někoho? Nebo ublížil někdo mi? Otázek mnoho,ale odpověď žádná. Sáhla jsem na rozpálenou kliku od dveří a vystoupila z černého auta. Zem byla vyplněna pálivími kamínky. Rozhlédla jsem se okolo sebe abych zjistila kde to vlastně jsem,ale tohle místo jsem nepoznávala. Byl zde trávník a chodník ze zmiňovanými kamínky. Došla jsem k zrcátku od auta ve snaze zjistit kdo jsem. Pohlédla jsem do něj. V odrazu se krčila mladá vystrašená dívka s černými vlasy. "Haló? Je tu někdo?"Špitla jsem abych aspoň jednou slyšela svůj hlas.
Nikdo se neozval a tak jsem kráčela dál. Šla jsem asi hodinu když v tom jsem zahlédla dům. Zaklepala jsem na dveře,otevřela mi starší paní.
"Dobrý den..Um..Mohla bych dovnitř?" Špitla jsem.
Paní si mně prohlédla,její pohled nevypadal hezky.
"Jo,jasně můžete.."Pustila mně dovnitř.
"Posadte se na gauč."Řekla a zaběhla do kuchyně.
Slyšela jsem,že někomu volá. Má zvědavost mně donutila jít za ní.
"Policie? V mém domě sedí žena,její šaty jsou od krve. Je nebezpečná." Paní zněla velmi vyděšeně.
Já a nebezpečná? Je to pravda nebo ne?Na tom teď nesejde,musím od sud zmizet! Rychle jsem utíkala pryč.
Kéž bych tak věděla kdo jsem!
Celý den jsem strávila chůzí. Byla jsem docela unavená a už se začalo i stmívat. Sedla jsem si ke stromu a mlčela jsem.
Chvíli jsem přemýšlela nad tím kdo jsem,ale nakonec zvítězila únava a já usla.
Ráno mně bolel celý člověk,ale není se čemu divit když jsem spala na zemi. Pomalu jsem se zvedla a následně jsem se začala protahovat, protahování bylo doprovázeno hlasitým zívnutim.
Co budu dělat teď?
Přemýšlela jsem,ale ne dlouho,protože se ozval můj žaludek.
Musím sehnat něco k snědku.
Pomyslela jsem si a vydala jsem se dál svou cestou.
Zanedlouho jsem došla k menšímu městečku.
Došla jsem k obchodu,ale uvědomila jsem si,že nemám peníze tudíž si nemůžu nic koupit.
Hladově jsem pozorovala obchod s potravinami.
"Jděte pryč! Odháníte mi zákazníky!"Z obchodu vyběhl starší pán.
Rychle jsem běžela pryč.
Doběhla jsem za nějaký barák kde byly odpadky. Selda jsem si vedle popelnice a lapala po dechu.
"Copak tady dělá tak krásná slečna jako vy tak sama?"Ozval se mužský hlas za mnou. Otočila jsem hlavu a svůj pohled jsem zaměřila na něj.
Byl to poměrně mladý chlapec.
Mladík ke mně přistoupil blíž,rozhlédl se.
Nikdo tam nebyl čehož  využil,chytil mně za ruku a hodil mně na zem,vyrazil mi dech,nestačila jsem se ani pořádně nadechnout,útočník se na mně vrhl.
Roztrhl mi šaty.
"P-prosím nechte mě."Plakala jsem,ale mladík nemilosrdně pokračoval.
Někdo ho popadl ze zadu a odhodil ho.
Rychle jsem se přitiskla ke stěně.
"Na ní nebudeš sahat ROZUMÍŠ?!"Křikl a chytl útočníka pod krk. Chvíli ho takhle držel,ale pak ho pustil.
Útočník vzal nohy na ramena.
"Jste v pořádku?"Chlapec pohlédl na mě.
"J-Jo."Špitla jsem a povytahla jsem si roztržené ramínko víš.
"Pojďte se mnou,nebojte neublížim vám." Chlapec natáhl ruku směrem ke mě.
Chvíli jsem váhala,ale nakonec jsem se jí chytla.
Nastoupili jsme do auta.
"Jak se jmenujete?"Zeptala jsem se.
"Thomas,jaké je vaše jméno madam?"Usmál se Thomas.
"Nepamatuji si ho.."Špitla jsem.
"Copak se vám stalo..?"Thomas zněl mírně neklidně.
"To nevím...Ale hodlám to zjistit."Řekla jsem odhodlaně.
Thomas chvíli mlčel.
"Když nemáte jméno tak vám nějaké vymyslím...Budu vám říkat Celestia."
"Nádherné,děkuji!"Byla jsem tak nadšená,že jsem ho objala.
Thomas málem vyboural.
"Omlouvám se."
"V pohodě." Usmál se znovu.
Po příjezdu na jeho pozemek jsme šli dovnitř domu. Měl to tam krásné.
"Budeš mít pokoj tady."Ukázal na pokoj,který nejspíš někomu patřil.
"Bydlíš tu sám?" Zeptala jsem se.
"Ne,bydlí tu se mnou má přítelkyně Camilla,ale bohužel musela na pár dní odjet takže si její pokoj můžeš půjčit ty."
"Děkuji."Poděkovala jsem a zalezla do půjčeného pokoje.
Mám štěstí,že jsem narazila zrovna na něj. I když mě pořád trápí kdo jsem...