Old New Girl (1D)

10.

,,Tak já bych to zakempil třeba tady. Co vy na to ?" zastaví se Liam na louce kam jsme přijeli a to místo, které vybral je kousek od lesa.

,,Jo to je fajn. Hale tady je udělaný i ohniště a les je kousek takže dřevo nebude problém." souhlasí Zayn jako ten největší zálesák a profesionál v oblasti stanování a opýkání buřtů. 

,,Fajn tak jdeme na to." rozhodne Liam a všichni si tedy začnem stavět stany. My máme stan od Liama, kterého naštěstí napadlo, že my mít stan doma nemusíme a tak nám koupil taky. My se tedy s Char začneme prát s jeho stavěním, protože upřímně tohle sme snad v žovtě ani jedna nestavily. Ne, že by jsme byly nějaký extra městský holky, který by se štítily spát ve stanech nebo tak. to vůbec. Teda ano, minimálně když mluvím o sobě tak jsem celkem dost městská holka. Miluju velký města, centra a to,že jakmile dostanu o půlnoci chuť na mekáč nebo na cokoliv tak to mám většinou hned za rohem, což se hodí. Ale přesto jsem se celkem sem do přírody těšila a myslím, že to bude fakt fajn. Ovšem jestli vůbec postavíme ten stan a nebudeme spát pod širákem. 

,,Ne, říkám ti, že tahle tyč patří tam." namítnu, když s Char přemýšlíme co kam patří. Kluci už finišují,ale my teprve začínáme. Nojo to se dalo čekat, když jim to všechno staví Liam,ale my samozřejmě  si to postavíme samy, protože jsme nezávislé ženy. Jo jasně. 

,,Jsi si jistá ? Podle mě má bejt takhle." zamyslí se Char a tyčku otočí úplně jinak. 

,,Jste si jistý,že nechcete pomoc ?" zeptá se Liam s pozvednutým obočím a všichni na nás koukají s vysmátými výrazy.

,,Ne, my to zvladneme." řeknu rozhodně a dál se moříme s tím blbým stanem. To bych ovšem nebyla já,abych nezakopla a nespadla na zadek. Doslova. Kluci se samozřejmě mohou potrhat smíchy a upřímně ? Já taky. 

,,Uka já to udělám. Zatím můžete jít nasbírat dřevo at už máme vše důležité hotovo a pak už se můžeme jen bavit." usměje se Liam a začne námt tedy stavět stan.

,,Tak pojd ty nešiko." přistoupí ke mně Ni, který ke mně natáhne ruku. 

,,Pf já ti dám nešiku." protočím očima,ale jeho ruku příjmu a za jeho pomoci se zvednu. 

,,Ale ntoak přeci by jsi na mě nebyla naštvaná." zamrká.

,,To teda byla. Jdu sbírat dťíví." odseknu mu torchu napruženě a odkráčím do lesa. To víte, že naštvaná nejsem, jen...vlastně nevím co mi je, spíš jsem naštvaná na sebe, že jsem nebyla schopná postavit ani ten blbej stan. 

,,Sam." přiběhne ke mně Ni když už jsme v lese. Harry s Char se vydaly na jednu stranu, Zayn s Louim na jinou a já jsem šla sama, protože jsme chtěla být sama. jenže to jsem zapomněla na tohohle blondáčka.

,,No ?" otočím se na něj.

,,Nezlob se, dělal jsem si jenom srandu." chytne mě za ruku.

,,Já vím, nejsem na tebe naštvaná. Vlastně ani nevím co mi je. Ale bude to dobrý." usměju se a on přikývne. 

,,Tak pojď, jdeme sbírat dříví." stále drżí mou ruku a rozejdeme se kousek dále do lesa. 

,,Sakra." zanadávám když mi vypadají všechny klacky z ruky a začnu se pro ně sklánět. Jenže ten samý nápad má i Ni a tak se nakonec ohneme oba a naše ruce, které původně chtěly zvednou klacky se střetnou. Je to jako z nějakého romantického filmu. Zvedneme k sobě zrak. Modrá barva očí se spojí se zelenou, naše obličeje jsou pouhopouhý kousíček od sebe. Bylo by tak snadné se teď kousek naklonit a spojit naše rty. Niall mi asi čte myšlenky, protože než se naději, přiblíží se ke mně ještě blíže a naše rty opravdu spojí. Ihned začnu spolupracovat. On odhodí i zbytek dřeva někam na zem a ruce obmotá kolem mého pasu přitahujíc si mě tak k sobě. Já mu s radostí ombotám ruce kolem krku a ze zadu mu prohrabuji vlasy zatímco on štastně zavrní. Nojo tohle on bude mít rád snad i v šedesáti. Jeho ruce se z mých boků přemísít na můj zadek a on mě vyzvedne tak, že mu obmotám nohy kolem pasu a on mě opře o nejbližší strom. Mezitím nerozlepíme ani na zlomek vteřiny naše rty. Je to tak nádherný pocit. po čtyřech letech, dlouhých čtyřech letech opět cítit rty někoho koho celou tu dobu milujete i když jste se snažily o opak. Jakoby b tem moment zase bylo vše v pořádku. Vyruší nás až snad po několika minutách naši přátelé, kteří na nás volají a tak se od sebe odtáhnem a jen na sebe udýchaně koukáme. Ani jeden nakonec nic neřekneme, vezmeme klacky a vracíme se zpět na louku.

A moje zmatenost je zpět...

Holky omlouvam se, že díl nevyšel už zítra, ale zkrátka jsem to nestihla, tak snad se moc nezlobíte. Prosím o voltes a komentiky ?

Q: Baví vás ten příběh vůbec?
A: protože mně upřímně přijde že už moc ne.