Pohádky

O snech a zlatém mlýnku

Jak to tak dříve bývalo, scházely se ženské večer v chalupách k různým ručním pracem. Děti se uvelebily na pec, hezky jedno vedle druhého. Ženám pod rukama vrněly kolovraty a jedna z nich při té práci vždycky vypravovala pohádku. Moc jich neznaly, a tak je děti všechny uměly nazpaměť. Když už se připozdívalo a mladším se klížila očka, zavelela panimáma: "do hajan".
"Maminko, maminko! Nechte nás ještě chvilenku vzhůru. Prosím!"
"Ale Mařenko, vždyť už jsme vám všechny pohádky pověděli."
"Já bych, maminko, chtěla vědět, kde se berou sny."
"I to já nevím děvče!"
"Babičko, vy to určitě víte, babičko, odkud se berou sny?" nenechala se malá Maruška odbít.
Stará Mrázkovka, které všichni říkali babičko, se na Mařenku zamyšleně zadívala a začala s vyprávěním.
"Sny povídáš? Kde se berou? Víly a skřítci je v noci strkají lidem pod polštář."
"Ale babičko, kde je vezmou?"
"Když jsem byla děvčátko jako ty, vyprávěla nám o tom jednou jedna kmotra. To je prý tak: Za devatero potůčky a devatero mýtinami, na paloučku uprostřed hlubokého lesa, daleko od lidí, stojí zámek. A není to ledajaký zámek, bydlí v něm totiž víla Mžikalka a spolu s ní spousta víl a skřítků a právě tam se dělají sny. Mají tam na to prý kouzelný mlýnek, celý ze zlata. Dá se do něj všechno, co člověk ten den prožil, nač myslil, a když byl hodný a nezlobil, přidají k tomu skřítci nějakou pohádku nebo něco hezkého, aby se lidem pěkně spalo. Nakonec se to všechno semele v tom kouzelném mlýnku a pak ten sen víly a skřítkové donesou lidem pod polštář."
"A co když někdo zlobil?" ptala se Maruška trošku vystrašeně.
"Takovým míchá sny víla Mžouralka. Je to sestra Mžikalky, ale lidem chce jen škodit, všem závidí, nikoho nemá ráda a škaredá je jak noc. Lidem do snů přimíchává hady, pavouky a všelijaké hrůzy, aby v noci nemohli v pokoji odpočívat."
"A babičko viděla jste někdy ty víly?"
"Neviděla, já v noci spím, jak když mě do vody hodí," smála se Mrázkovka.
"Přece bys takovejm vejmyslům nevěřila Mařo!" začal výrostek obecní bylinkářky Matěj.
"I věřila. A ty snad víš odkud se berou sny, Maťulíne jeden!"
"Nechte toho škorpení a na kutě, však ženské už taky půjdou dom," zarazila děti matka a šlo se spát.

Zapomnělo se na ten večer a život na vesnici dál plynul jako doposavad. Až jednou začaly se dít podivné věci. Děti ráno, jak vstaly, obyčejně ještě u snídaně, vyprávěly si navzájem, co se komu v noci zdálo. A najednou: nikdo si na žádný sen nemohl vzpomenout nebo se mu zdálo o tom, co předešlého dne dělal, přesně do puntíku to stejné, jako by prožil dvakrát stejný den. Šuškaly si o tom děti, bavila se o tom chasa, i ženské to mezi sebou probíraly, dokonce i pantátové v hospodě u piva nad tím besedovali.
"Dyť to je hrozné sousede, celej den se dřu a v noci, jak zavřu oči, zdá se mně jářku všechno zas odznova a pak se ráno probudím celej rozlámanej a nevím ani, jestli jsem spal nebo nespal. Copak je tohle jen tak!"
A tak se tam nad tím handrkovali, ale čím to, nevěděli. Začali se kvůli tomu mezi lidmi šířit různé klepy a pověry, povídalo se, že je celá ves zakletá, uhranutá nebo začarovaná, jenže nikdo nevěděl, jak se toho zbavit. Jen stará Mrázkovka radila, ať se někdo za Mžikalkou vypraví a zjistí, jak se mají příkoří se sny zbavit. Všichni se jí ale vysmáli, nikdo prý o té její víle neslyšel a že to určitě bude »nějakej její výmysl«. Lidi zkoušeli různé babské rady, ale žádná nezabírala. Všichni už z toho byli rozmrzelí, nevyspalí, otrávení, hádali se, nadávali, no hrůza. Až jednoho dne zaťukal na dveře chaloupky staré Mrázkovky výrostek Matěj. Divila se, co jí chce, ale jak se začal vyptávat, jakže to bylo s tou vílou a sny, věděla hned, která uhodila.
"A odkdypak se ty Matínku zajímáš o sny," ušklíbla se stařena.
"Víte babičko, mně se vždycky zdávalo o takové krásné lesní žínce a teď... Každičkou noc jsme spolu protančili. Půjdu do světa, najdu zámek víly Mžikalky a vyprosím u ní sny. Možná na cestách potkám i tu vílu, co se mi zjevovala ve snách."
Stařena mu řekla, co věděla, popřála mu šťastnou cestu a syn bylinkářky Matěj se i přes maminčino naléhání a prosby vypravil do světa, vyprosit lidem sny.