True love stories

Marichat

„Ahoj Marinette!" přitulil jsem se ke své přítelkyni Marinette. Byli jsme u ní na balkoně a já tam zrovna přiskákal. Tváře měla Mari krásně rudé, možná od větru, možná od mého nečekaného objetí. „Ahoj Chate." usmála se a objala mě nazpět. „Tak co jsi celý den dělala?" zeptal jsem se, přestože jsem věděl všechno, možná i detaily, kterých si nevšimla ona sama. Ne, nejsem stolker, jen jsem mimořádně všímavý klučina. A proto jsem taky věděl, jak moc špatný den Marinette měla. „ Radši se o tom nebudeme bavit." řekla a objala mě pevněji. Jemně jsem jí pravou rukou rozpustil vlasy, aby jí vlály ve větru. „ Půjdeme dovnitř? Je tu zima a ty se celá třeseš." Vzal jsem Marinette do náruče a posadil ji na její postel. Marinette si objala nohy.(A.N. Víte jak to myslím, ne?) „ A jaký byl tvůj den Chat Noire?" věnovala mi úsměv. „Nuda, nuda a nuda. Dokud jsem nepřišel sem. Jsi tu ty. A taky tu máš obvykle čokoládu, takže..." Marinette vzala z postele polštář a hodila ho na mě, tmavé vlasy ji padaly do obličeje. Pak seskočila a mířila se schovat. Ani bych to nebyl já, kdybych palbu neopětoval. „ Došly vám náboje kapitánko Marinette! Jste bez šance!" A začal jsem po ní pálit, chudák, vážně neměla vůbec šanci. No jo, superschopnosti. „ Já se vám nevzdám kapitáne Černá Tlapko!" začala se hihňat Mari a skočila na mě. Asi byla poslední střelivo. „ Takováhle střelba se mi líbí." pronesl jsem perverzním tonem. Marinette okamžitě zčervenala a okamžitě si ode mě odsedla. „ No tak Mari. Když se budeš červenat pokaždé, když něco řeknu, tak se nikam nedostaneme." zahihňal jsem se. Marinette byla vždy úplně rudá, když jsem ji oslovil Mari. „ Ale ne že by to nebylo roztomilé, tak to vůbec není." Dal jsem jí pusu na čelo a na mé tváři se objevil úšklebek. Marinette to teď upřímně nedávala. Najednou se ke mně nahla, její dech jsem cítil na svých rtech. Své ruce položila na má ramena a přisunula se blíž. Napjatě jsem čekal, co bude dál. Na vteřinu jsem ucítil její horké rty na mém čele a na tvářích, pak rychle vyskočila jako vyplašená myš a schovala se pod peřinu. Hele, tak tohle byl nehorázný podvod! „ Mariiii!" zakňoural jsem. Úplně jsem viděl jak je obličej Marinette červenější než Nathanielovy vlasy. „ Marinette to není fér. Proč jsi vynechala mé rty? Hm?" jemně jsem z ní sundal peřinu a lehl jsem si vedle ní. Její modré oči se teď dívaly do mích. Dal jsem ruku kolem jejího pasu a přisunul ji blíž. Cítil jsem, jak její srdce hlasitě bije a její oči skenují mé rty. Druhou rukou jsem jí projel vlasy a políbil jsem ji. Dlouze a vášnivě.

„ Marinette? Jsi tam, tady máma a táta. Neseme ti svačinu!"

„Ale notak!" zakňučel jsem, ještě rychle políbil Mari a vypařil se otevřeným poklopem do noční Paříže. 

  Víc shipů? Mrkni na můj profil, jestli už jich je tam víc než ten který čteš! Pokud chceš více tohoto shipu, napiš do komentářů, možná potom bude tahle kniha mít upgrade.