I Believe

1

'Přijďte. Hned! Asi jsem zjistila jak to funguje.' Tak zněla zpráva kterou jsem poslala šéfovi a lovci.

No a pak jsem čekala než se uráčí podívat se na telefon, přečíst si zprávu, vyhrabat se z postele a dojít sem do mojí laborky.

Když jsem čekala už asi hodinu a pomalu začalo svítat, napadlo mou velice "chytrou" hlavičku spustit poplach.

Jelikož mam možná až moc sebevědomí tak už chvilku na to vletěla do laborky malá na první pohled jasná asiatka s krátkými černými vlasy.

Za ní pomalím krokem šla docela dost vysoká dívka s černými vlasy v kožené bundě. Na tváři měla nezůčastněný výraz což se o malé dívce říct nedalo protože ihned začala řvát co se děje, že jsem spustila poplach.

"Nic, jen jsem se nudila" tak zněla moje odpověď.

Avšak nevypadalo to že to byla odpověď, kterou malá dívka jménem Ella chtěla slyšet.

Nad mou naprosto blbou odpovědí se na chvíli pozastavila a pak začala rudnout.

Konečná fáze jejího vzteku se dostavila chvilku na to, v podobě toho že na mě začala řvát, co si o sobě jako myslím a že ona tady nemi pro srandu králíkům.

Na to jsem jí odppvěděla že žádné králíky nevidím načež se naštvala ještě víc a začala mě mlátit.

"Tat pomoz mi!" křičela jsem na vysokou dívku.

Té však zacukali koutky. Zřejmě z pohledu na to jak ohlavu menší dívka mlátí tu větší.

Poté se posadila na židly u mého osobního počítače. Aby jste pochopily v laborce mam ještě další tři.

Když se podívala na zapnutou obrazovku která byla z půlky plná samímy anime hrami a na tapetě byla anime postavička. Velice podobná mě.

Podívala se na mě pohledem 'jako vážně'. Tak jsem se na ní usmála.

Došla jsem k ní a počítač vypnula. Došla jsem k ní díky tomu že mě už naštěstí Ella přestala mlátit.

Postavila jsem se před ně.
"Takže aby jste pochopily ten poplach jsem nespustila jen ze srandy nó... I když vlastně z poloviny jo. Ale to je teď jedno zjistila jsem jak funguje ten meč."
"Sorry asi jsem se přeslechla. Ty jsi zjistila jak funguje meč? Tak to tlaskám. Ses mohla zeptat bych ti řekla že meč je na šerm. Logicky. Nechápu jak můžeš být tím čím jseš když ani nevíš na co je meč." řekla Tatia.

"Ha ha ha móc vtipný." řekla jsem.

"Ticho. Tak řekni co jsi zjistila" ukončila naší přestřelku se slovy Ella.

Vytáhla jsem z velkého koženého vaku krásný meč. Byl asi ze zlata.

Proto pro mě bylo docela těžké ho vindat. Vážil snad tunu.

Zabodla jsem ho do země.

To co se stalo jsem neměla vůbec v plánu a ani jsem netušila že se to stane.

Okolo nás se objevilo něco jako duha. Trochu to vypadalo že za tou duhou prosvítá vesmír.

A pak jsme se najednou ocitli uprostřed nějakýho velkýho města.

Po chvíli jsem zjistila že jsme v New Yorku. A že stojíme před mrakodrapem kterej patří Avengerům.

Byla jsem fakt hodně nadšená. Jsme ve světě marvelu před Thanosem.

"Hej Ness vnímáš. A nevíš kde to jsme?" zeptala se mě Ella.

Zamyslela jsem se jak to co nejsrozumněji vysvětlit.

Po pěti minutách jsem to vzdala. Hlavně pro to že tak jak bych jim to vysvětlila by to znělo jako bych je zdrogovala a tak jsem řekla první co mě napadlo a mohli by tomu rozumět.

" No... Ten meč nás přenesl..." udělala jsem odmlku a pak zakřičela na celou ulici:" Do světa Avengers."

"Dobře... Takže ty tvrdíš že tohle je vážně ústředna Avengers?!"

Čus dá si někdo džus?
Myslim to vážně. Mam tu jahoda, malina, meloun, jablko, hruška a multivitamín.
Dobře tohle bylo hodně trapný... Uvidíme se u další kapitoli. Čau.