„Min, pohni si, bratr na tebe už čeká!" Zaječela matka ze spodu. „Jo furt, bože." Odcekla jsem. Sešla jsem schody a uviděla Jimina a kluky. Usmála jsem se a rozběhla se za Taem. „Min, sluníčko!" Křikl Tae a obejmul mě. Po chvilce mě pustil a já se podobně přivítala s ostatníma. Teda, až na Jimina. „Ahoj bráško." Řekla jsem a chtěla ho obejmout. Uhnul a dal oči v sloup. „Nastup si, dělej." Cekl.
ČTEŠ
Brother |BTS|
Fanfiction„Myslíš, že se dokážou sourozenci nenávidět. pořád?" Zamyslela se a koukla se na hvězdy. „U Jimina je to dost pravděpodobné, ale u tebe si nejsem jistý." Odpověděl a obejmul ji.
