Otočila jsem se a všimla si Yoongiho, který na mě výchovně kouká. „Už jdu." Řekla jsem a chtěla odejít. „Kam? Postel máš tam s Taem a Kookem." Řekl, vzal mě za ruku a dovedl mě až k nim. „Kolik že ti vlastně je?" Zeptal se Yoongi s jiskřičkou v oku. „Šestnáct" odvětila jsem. „Zítra mi má být sedmnáct, ale Jimin mě bere, jako kdyby mi bylo třináct." Řekla jsem trochu smutně. Yoongi se usmál a projel si mě očima. „Každý není tak dobrý brácha jako já." Řekl a usmál se. Úsměv jsem mu opětovala a zavřela mu dvěře před nosem.
ČTEŠ
Brother |BTS|
Fanfiction„Myslíš, že se dokážou sourozenci nenávidět. pořád?" Zamyslela se a koukla se na hvězdy. „U Jimina je to dost pravděpodobné, ale u tebe si nejsem jistý." Odpověděl a obejmul ji.
