Nikdy jsem Ti to neřekla. Nikdy jsem se Ti nesvěřila se vším. Vždy si nechávám něco pro sebe, ale zároveň toužím Ti říct úplně všechno. Je to složité. Bojím se Tvé reakce.
To, že jsem měla nějaké vztahy před Tebou, předpokládám víš. A jestli ne, tak se to teď dozvíš. Ano, randila jsem. Ale byla jsem nevyspělá naivní puberťačka, která se zamilovala do každého ňoumy z Horní Dolní. Moc se toho tedy nezměnilo. Jen to není ňouma z Horní Dolní, ale od nás z města. Prašt jako uhoď.
Vždycky jsem toužila Ti říct o mých pokusech kluky, které nebyly vždy nejlepší. O tom, jak to nebylo vždy růžové, jak jsem několik nocí proplakala v rohu své postele, protože jsem se prostě bála, že mě někdo nebude chtít, nebo naopak, že mě někdo chce. Bála jsem se, protože mi chyběl, bála jsem se , protože jsem třeba já nechyběla jemu. Tolik bezesných nocí, tolik slz padlo na špatný hrob. Ale chybami se člověk učí.
Ovšem já Ti o nich nikdy neřekla. Vím, že to nerad slyšíš. Vím, že nechceš slyšet, jak jsem byla šťastná s někým jiným, nechceš slyšet, že mi někdo ublížil. Ale dusit to v sobě také nemůžu.
Je moc šílené Ti to sdělovat těmito, skoro až anonymními, dopisy, u kterých nevíš, jestli jsou určeny Tobě, nebo se jen odesílatel popletl? Možná trošku, ale já chci, abys to věděl. Musíš to vědět.
Nezlob se na mě, prosím. A pokud Ti bude nepříjemné to číst, přeskoč to, zavři to, nečti to. Nic jiného Ti, drahý, poradit nemohu. Já jen vím, že Ti to musím napsat.
Je těžké se Ti takto otevřít. Bojím se odsouzení, bojím se smíchu i nepochopení... A to všechno z Tvé strany.
ČTEŠ
Deset dopisů
Short StoryNěco, co jsem ti ještě neřekla. Děkuji Erynie za cover a Agátce za výbornou betaci a korekci, když jsem byla v úzkých.
