Me, myself & I

🔥1🔥

Psal se rok 2016..

Zdravím, jmenuji se Bebe a je mi sedmnáct let. Žiju v sirotčinci nedaleko New Yorku. Své pravé rodiče jsem nikdy nepoznala, má matka se mě prý vzdala hned po porodu. A nic víc mi nikdy nikdo prozradit nechtěl.

Nejsem moc oblíbená, mám tu jen kamarádku Meghan, která je o rok starší než já a kamaráda Patricka, který je jako můj bratr, jemu je čtrnáct.

"Bebe, pospěš, nebo se nechceš s Meghan rozloučit?!" zavolá na mě jedna z ošetřovatelek.

Já vyběhnu z pokoje, abych Meghan ještě zastihla ve dveřích. Vždy, když někdo dosáhne plnoletosti, jako dnes Meghan, všichni se sejdou, aby se s nimi rozloučili, když je odtud pouští.

Doběhnu až ke dveřím a skočím Meghan kolem krku. "Tak už i ty odcházíš," řeknu smutně, "bude se mi po tobě stýskat."

"Neboj se, za půl roku, odtud půjdeš taky a budem se moct zase výdat."

Já se na ni usměju a znovu pevně obejmu. "Měj se hezky, dávej na sebe pozor a nezapomeň na mě."

"Na tebe se jen tak nezapomene," také se usměje a vyráží odtamtud.

Dlouho ji pozoruji dveřmi, než se mi úplně ztratí před očima. Najednou cítím, jak mě někdo chytil za ruku. "Tak pojď," usměje se na mě Patrick.

"Ještě, že mám tebe," otočím se na něj a usměju. "Jen se bojím, co bude dál s tebou, až já odejdu."

"Budeš mě moct adoptovat," zasměje se, pak ale dodá, "nemusíš se o mě bát, snad si tady zas někoho najdu."

"Budu doufat, ale do té doby, tu budeš muset trpět s mojí společností." Usměju se na něj.