JUST BOYS (CZ)

part 1

A je to tu. Můj další pokus o příběh tentokrát Né o Dallasovi, ale o skupině WHY DON'T WE.
Tohle je první informační část, aby jsem věděla, jestli to má cenu. ❤️❤️❤️❤️❤️❤️

New Family ?

A je to tu. Den kdy si mě někdo adoptoval. Upřímně ? Nečekala jsem to. Puberťáky jako jsem já už nikdo nechce. Teda to jsem si myslela.
V pondělí přesně v 8:00 se u mých dveří pokoje objevila naše vychovatelka Ráchel. Já jí říkala Chrchla, protože byla vždy tak nepříjemná a vyžívala se v trestání málých dětí.
Každý den jsem doufala, že budu bydlet s rodinou a nebudu v tomto hrozném domě.

***

Ahoj, já jsem Beth. Je mi čerstvých 17 a jsem z dětského domova. Nevím nic o mé pravé rodině. A tady to místo rozhodně není můj domov. Kdyby jsem se měla nějak popsat, tak jsem trochu divná. Špatně se seznamují s lidmi. To bude tím, že ne každý je mi sympatický a já sama se nemám ráda. Asi protože jsem celý život strávila ve starém domě s dalšími 40 dětmi, takže mi chybí ta rodičovská "láska" a všechny tyhle kecy.

No ale zpět k tomu vélkému dnu. U mých dveří se oběvila Chrchla. „Někdo si pro tebe přece jen přišel." Prskla na mě a řekla mi ať se zbalím. Byla jsem docela ráda, ale měla jsem i strach. Čekala jsem na to a najednou to byla skutečnost. „Pohni nebo ti utečou." Řekla nepříjemně, vzala mě za rameno a vedla mě k hlavnímu východu.

Prošla jsem kolem společenské místnosti a uviděla ostatní jak se snaží přežít v tomto domě. S nikým jsem se moc nebavila, ale jedna holčička Ema, tak té bylo teprve 6 a vždy chodila za mnou když se bála. Měla jsem ji ráda, ale pak ji taky adpoptovali a tak jsem byla zase sama.

Další problém, kromě samoty byl Cameron. Za pár měsíců mu bude 18, ale do té doby trčí v děcáku. Často mě bil, nevím proč, jestli měl potřebu si něco dokazovat nebo co.

Naposledy jsem se otočila, než jsem vyšla východem ven. Setkala jsem se s jeho pohledem, který mě probodával. Ani se mu nedivím.

Do očí se mi zapíchlo slunce. Přimhouřila jsem oči, aby jsem nezakopla o schody a došla k autu kde stála žena s mužem. „A je to tady Beth." Řekla jsem si v hlavě a silně se nadechla. „ Ahoj Beth. Tak ráda tě konečně poznavám. Já jsem Elis a tohle je můj manžel Matt." Usmála se na mě a já v hlavě měla to slovo KONEČNĚ. „Vím, že máš dost otázek, ale neboj časem ti všechno řekneme." Řekl ten Matt a otevřel zadní dveře auta, vzal můj kufr a dal ho dovnitř. „Teď bys jen mohla vědět. Že od teď patříš do naší rodiny a postaráme se o tebe." Jako sluníčko se na mě usmála a mě se z toho začalo dělat zle.

Taky jsem se na ně nevině usmála a nastoupila do černého auta. První jízda autem ? To nejspíš Jo, protože jsem autem nikdy nejela. Vlastně jsem nikdy neopustila budovu, která se mi právě teď strácela v dálce.

„Už jsi někdy letěla letadlem ?" Otočila se na mě Elis a já se koukla z okna a uviděla letiště. „My poletíme ?"  Zeptala jsem se vyděšeně a ucítila jak mě začíná bolet břicho. „Takže neletěla. Nevadí, všechno je jednou poprvé.Budeš bydlet v Los Angeles." Vypustila z její pusy ta slova a já tomu nemohla uvěřit.