Nastalo pondělí, já a sestra jsme měli nastoupit do nové školy. Nastoupili jsme, když jsem šel po chodbě, tak se na mě všichni tak divně dívaly a když jsem přišel do třídy, tak tam byli takoví divní žáci, docela mě to zarazilo. Prošel jsem si třídu a všiml jsem si na jedné lavici stejného znaku co je na budově kde máme byt, přišlo mi to divné a tak jsem radši odešel si sednout do lavice. Začala hodina a já se měl představit svým novým spolužákům, jen jsem došel před tabuli abych se představil ,tak už na mě každý civěl a čekal co ze mě vypadne, tak jsem se představil a šel si zpátky sednout do lavice a pak paní učitelka Rozzenhardová, naše třídní učitelka začala povídat co nás čeká v tomto předmětu, měli jsme zrovna češtinu a paní učitelka Rozzenhardová učí češtinu a angličtinu. Po skončení školy jsme se sestrou šli domu a po cestě jsme asi na 4 budovách spatřili stejný znak co byl na lavici ve škole a na budově kde máme byt. Ani jeden jsme nechápali proč tam ty znaky jsou, ale radši jsme to ignorovali a šli dál cestou k našemu bytu, už jsme byli na poslední křižovatce a chystali jsme se zabočit doleva, ale najednou se ozval výkřik a my se sestrou jsme sebou hrozně cukli a běželi kousek zpátky se podívat co to bylo za výkřik a co se stalo, jenže nikde nic, tam odkud se ozýval ten výkřik nikdo nebyl, jediné co tam zůstalo byl stejný znak jako jsme viděli dnes ve škole a na těch budovách za námi, byl na kraji takové úzké uličky co vede mezi všemi budovami. Museli jsme už rychle domů jelikož by o nás mamka měla strach kdyby jsme přišli hodně pozdě, ale nikomu jsme o těch znacích neřekli a nechali si to pro sebe.
