Šprtka - příběh dcery

Malá jako pulec

Narodila se čtrnáctého února v 10:32 v Portlandu. Ten malý uzlíček štěstí dokázal rozehřát chladné srdce Ileene Sweet, která byla do té chvíle zásadně proti tomu, aby Alison vychovávala svou vlastní dceru. Naštěstí ty krásné safírově modré oči dokázaly to, o co se Ileenina nezletilá dcera snažila celé měsíce. Přesvědčily ji, že ta malá holčička patří do její rodiny.

Než Alison pro svou dceru vybrala to správné jméno, dlouhou chvíli si ji prohlížela. Původně ji chtěla pojmenovat po své babičce Taylor, ale byly to znovu oči, které ji přesvědčily to neudělat. Dcera totiž nezdědila ty typické hnědé oči, které měly všechny ženy v mnoha generacích před ní. A v ten moment si byla Lissi zcela jistá, že jméno po otci je to pravé. A tak se malá Tyler Sweet stala součástí sice nevelké rodiny a neúplné rodiny, ovšem nikdy neměla pocit, že jí k životu něco schází. To ale trochu předbíháme.

Alison si holčičku odvezla domů už po pár dnech. Bylo pro ni těžké se sžít s rolí matky, ale i tak milovala Lerrii víc než kohokoliv na světě. Přestože byla po maturitě přijata na několik prestižních univerzit, rozhodla se věnovat svému dítěti a na školu nastoupit až později.

Děvčátko rostlo jako z vody. Každý den vykouzlilo mamince úsměv na tvářích z jiného důvodu. Sotva dokázalo udržet pastelku v ruce, už ukazovalo svou kreativitu ve formě ozdobení babiččiných bílých zdí rodinným portrétem. Patřilo k dětem, které dřív běhají, než chodí, a také se mamince velmi rádo někde schovávalo.

Ileene, která svou firmu přesídlila do Portlandu, aby byla dceři a vnučce blíž, se neustále ptala, po kom je to dítko tak živé a veselé. Narážela především na své klidné vyrůstání a Aliinu hlavu zabořenou v obrázkových knížkách od útlého dětství, které musela trávit v zákulisí módních přehlídek.

Když se Alison začala připravovat k přijímacím zkouškám na univerzitu, malé Lerrii byly sotva tři roky. Jak holčička rostla, její máma se ji snažila vychovávat k upřímnosti a nikdy před ní nic netajila. Dcera vždycky věděla, jak to bylo s jejím otcem (dobře, Alison možná ve vyprávění vynechala pár detailů, ale na některé věci je ve třech letech stále brzy, že ano).

Alison Sweet byla v květnu toho roku přijata na USC a společně se svou dcerou, sestrou a matkou se z Portlandu přestěhovala do jižní Kalifornie, konkrétně do L.A., což se každé neuvěřitelně zamlouvalo. Ileene vytvořila místní pobočku své návrhářské firmy a brzy pořádala první přehlídku. Victoria se po stopách své rodiny rovněž vydala na uměleckou dráhu a stala se malou hollywoodskou hvězdou.

Tyler nastoupila do školky. Na rozdíl od své mámy měla už v předškolním věku Tyler spoustu přátel z okolí. Přestože ráda četla, nepovažovala to za jeden ze svých zájmů. K těm patřil především tanec a kresba. Zdálo se, že zdědila talent po babičce, ale rozhodně se nezaměřovala na figury. Mnohem radši měla krajiny.

O otci dozvěděla celou pravdu, když jí byly čtyři. Tehdy přišla pozvánka na třídní sraz, ale vzhledem k tomu, že byla Alison příliš zaneprázdněná zkouškami, než aby se vrátila do Portlandu, Ileene vytáhla Lissiiny staré ročenky a společně s vnučkou si je prohlížela.

Zanedlouho už spolu seděly všechny čtyři u jedné knížky a smály se Lerriiným otázkám. Holčička ale nebyla hloupá, brzy si všimla, že její máma se velice zamyšleně dívá na fotku krále plesu. „Kdo je to, mami?" zeptala se tehdy.

„Je to idiot," ulevila si maminka.

„Alison!" okřikla ji Ileene.

„Promiň, mami. Lerrie, jmenuje se Tyler Sparks," povzdechla si oslovená žena a promnula si oči pod brýlemi. Dcera na ni upnula zvědavý pohled. „Je to tvůj táta. Neseš jeho jméno, protože se mu dost podobáš."

Holčička pozvedla jedno obočí a Ali si hned byla svým výrokem jistá. Takhle se on uměl tvářit taky. „Aha. A proč teda není se mnou, když je to můj táta?" zeptala se vážně.

Alison chvíli váhala s odpovědí. „Neví o tobě. Neřekla jsem mu to, protože si tě nezaslouží. Jsi s námi jenom proto, že se rozhodl mě ponížit přede všemi, které jsem znala. Nakonec jsem za tebe ale neskutečně ráda. Nevím, co bych si počala nemít tě." Chvíli svou dceru pozorovala, nemyslela si, že tak malé dítko to všechno zvládne pobrat a pochopit.

Lerrie se jen usmála a otočila stránku. „Je to idiot a nezaslouží si mě," zopakovala dívka a zachytila tak na sebe zděšené pohledy mámy a babičky. „V tom případě ho nepotřebuju," usoudila a dál listovala knížkou, „mám mámu, babičku a Tori." Tehdy přišla chvíle, kdy si Alison Sweet uvědomila, že její dcera, která rozhodně nebyla po ní, se s životem vždy zvládne porvat.