—————🌜—————
kim taehyung sedí na studené lavičce parku, která se ještě nestihla ohřát - bodejť by ne, když slunce líně leží v nedohlednu u východního obzoru. ale chlapec si je jistý, že už teď kontroluje pomyslné hodinky na jednom svém paprsku, připravené ke skutečnému rozednění.
prozatím mu ale nezbývá nic jiného, než-li stříbrný měsíc, čerpaje svoji oslňující záři zrovna ze středobodu sluneční soustavy. připomíná mu jeho samého, i on má totiž svůj vlastní zdroj energie, díky kterému je takový, jaký je. šťastný.
pocit euforie v něm přetrvává i přesto, že zrovna teď se než na žlutou, cítí celý modrý. a proč? no protože čeká! a kim taehyung je sakra trpělivá osoba, když přijde na park jimina.
————–🌜—————
ČTEŠ
4 o'clock | vmin
Fanfictionjednoho dne jsem měsíci napsal dlouhý dopis nebyl by tak jasný jako ty ale zapálil jsem malou svíčku [kim taehyung x park jimin]
