Na dně sil

-2-

Ta osoba, co mě srazila k zemi byla Tess. Moje nejlepší kamarádka. Vždy když mě vidí tak na mě skočí. Sam mě zvedl ze země a jelikož bylo asi pět minut do zvonění, tak jsme vyrazili rovnou směrem ke třídě. Přišli jsme před třídu. ,,Ou, 9.A., tohle bude ten nejlepší rok na světě!" šeptla jsem si pro sebe a otevřela jsem dveře.

Okamžitě jsem zamířila k mé lavici, kde sedím vždy. Je to prostřední řada v poslední lavici a sedím s Tess. Lavice zábraná nebyla, protože všichni ví, že ta lavice prostě ke mě a Tess patří.

Ještě, že je dneska jen jedna uvítací hodina, která naštěstí utekla dost rychle. Bavili jsme se tam jenom o tom, jaké sešity do čeho budeme potřebovat a tak, však to znáte.

Vyrazila jsem domů šla jsem sama, protože nebylo moc hezké počasí, tak Tess a Sam jeli autobusem. Ale já měla spoustu energije. Ano, jsem hodně energický a hiperaktivní člověk. Nikdy nejsem jiná, než milá a usměvavá, prostě šťastná.

Přišla jsem domů. ,,Mami, tati jsem doma!" zakřičela jsem znovu přes celý dům. Nic se neozvalo. Šla jsem do kuchyně a tam jsem na stole uviděla vzkaz. Bylo tam napsáno:

Týnko, potřebujeme si s tátou něco vyřídit, tak teď 2 týdny nebudeme doma, v obálce máš peníze na jídlo a tak, snad to tam bez nás dobře zvládneš!
                                                -Máma.

Bezva, dva týdny sama, to tu stejně bude každý den Sam, Tess a přítel Tess, to bude sranda.