Túto časť venujem lollydenise ♥ Ani neviem ako ti mám za všetko poďakovať. Veľmi veľa to pre mňa znamená a ja netuším ako sa ti za všetko odvďačím. Moc, moc ti ďakujem. Si úžasné dievča :) ♥
Příjemné čtení :)
Uhla jsem pohledem a o pár vteřin později do mě narazilo něčí tělo. Mírně jsem se zapotácela, ale nakonec jsem udržela rovnováhu.
"Promiňte" řekla jsem křehkým hlasem, protože jsem si uvědomila svou chybu. Neměla jsem stát mezi dveřmi. Ihned jak jsem to dořekla, zvedla jsem hlavu, abych se tomu dotyčnému mohla podívat do očí. V momentě jsem zamrzla ještě více, neboť oproti mě stála přesná kopie Justina v mužnější podobě. Ne, toto nemůže být halucinace. Cítím jeho dech na mé pokožce a také jeho omamnou vůni. Je skutečný.
"Ne, je to moje chyba, nedával jsem pozor" řekl chraplavým hlasem. Toto nezní jako Justin. Celého jsem si ho prohlédla a zastavila jsem u jeho očí. U očí, které znám.
Nevím proč, ale něco mi na něm vadilo. Možná ten jeho projev. Odměřený a chladný. Jeho tvář byla napjatá a jeho oči na mě nejistě hleděli. Když je tohle skutečný Justin, musí si mě pamatovat ne?
Prošel kolem mě a směřoval k toaletám. "Justine?" tohle jméno ze mě vypadlo bez jakéhokoliv rozmýšlení. Jakmile zaslechl, co jsem řekla, zastavil a otočil se mým směrem.
"Ne, sorry zlato, ale já nejsem Justin" zasmál se. Zůstal stát na místě a celou si mě prohlížel. Byla jsem v rozpacích. V tom světle, co osvětlovalo malou chodbičku vypadal jako nějaký bůh a já jsem tam jen stála jako nějaké dítě, co nedostalo svou hračku, s rozcuchanou culíkem a červenými tvářemi. Dívala jsem na něj jako na nějaký výjev. Aby že ne, patří mu ty nejkrásnější oči pod sluncem, které se kdysi na mě každodenně dívali. Jen majitel je jiný.
"Promiň, s někým jsem si tě spletla" snažila jsem se zůstat v klidu a celou větu doříct bez nějakých výkyvů hlasivek.
"Jo, evidentně" ušklíbl se. Přikývla jsem a jemně se usmála. Pak zavládlo ticho. Dívali jsme na sebe a mlčeli. Nechápala jsem proč se na mě tak dívá, vždyť mě nezná.
"Je něco špatně?" zvedla jsem obočí a přehlédla si své tělo.
"Ne, všechno je v naprostém pořádku. Jen takto stůj a já se budu ještě na tebe chvilku dívat, dobře?" usmál se a ruce si založil na prsou. Proč mi ho jen tak připomíná? Proč v něm vidím Justina? Justin by si nikdy nedal potetovat celou ruku a nikdy by si neudělal něco takového z vlasy. Až později jsem si uvědomila, co řekl a v ten moment jsem zrudla ještě víc.
"Proč se na mě chceš dívat?" pro tentokrát jsem se musela zasmát i já. Zíral na mě jako na debila a při tom se nepřítomně usmíval.
"Protože si asi to nejkrásnější do čeho jsem v životě narazil" zaklonil hlavu do pravé strany a sladce se ušklíbl. Mé srdce poskočilo a začalo bít o několik dob rychleji. Široce jsem se usmála a sklonila hlavu k zemi. V té době jsem byla rudá jako paprika, možná i více.
"Ne, ne nechtěl jsem tě dostat do rozpaků. Jinak já jsem Jason" přišel ke mně blíž a nastavil mi ruku. Ihned jsem hlavu vyrovnala a vložila svou dlaň do jeho ruky. Jakmile se naše ruce dotkly mým tělem prošlo jemné chvění.
"Naomi" slabě jsem potřásla jeho rukou a pevně stiskla jeho dlaň.
"Rád tě poznávám Naomi. Můžu tě na něco pozvat?" stále držel mou ruku a přitom se doširoka usmíval
"Podobně. Jo, můžeš, budu ráda"
"Dneska jsem tu s kamarády, tak kdybys mi dala tvé číslo .." podíval se na naše ruce, které tak držíme už delší chvíli a omluvně se usmál. Pustil mou ruku a o krok ustoupil.
"Jo jasně" přikývla jsem a vzala si z jeho rukou iPhon do kterého jsem "napsala" své číslo. Skontorlovala jsem to a pak mu jeho mobil podala.
"Fajn, takže já se ti ozvu. Rád jsem tě poznal"
"Já tebe taky Justine" vážně jsem to řekla? "Jasone. Promiň" překroutila jsem nad sebou očima.
Vrátila jsem se znovu ke stolu a tvářila se jako by se nic nestalo. I když mé nitro hořelo radostí a výčitkami zároveň. Nakonec jsem byla ráda, že jsem s holkama šla. I když jsem celou dobu poté přemýšlela nad Justinem a Jasonem a o jejich podobě a odlišnostech. Bylo to pro mě tak matoucí.
O několik hodin později:
Víš .. Justine. Už nevím, co je skutečnost. Potkala jsem kluka tebe tolik podobného. Jsem zmatená a při tom to je tak jednoduché.
Popřitom, co jsem zapisovala to, co cítím pokojem za ozvalo vyzvánění mého mobilu. Přišla mi zpráva. Mobil jsem vzala do rukou a otevřela zprávu od neznámého čísla.
*"Ahoj Naomi to jsem já Jason. Máš zítra čas?"*
Chcem vám moc poďakovať. Poďakovať za všetko: komentáre, vote, reads. Veľmi si toho vážim a neskutočne ma to teší. Ršte raz moc, moc ďakujem :)
Liah
