Ahoj já jsem Alice. Ve škole to nemám zrovna lehké, protože nejsem normální jako ostatní. Na zádech můžu mít, když chci, velká bílá křídla. Jo, já vím, zní to jako blbost, ale já jsem se tak už prostě narodila. Všichni mě urážejí, že jsem nestvůra a patřím do klece. Všichni kromě mé nejlepší kamarádky, Lili, protože ona je tak trochu stejná jako já, akorát je napůl vlk. Takže si z ní taky utahují, ale Lili si z toho nic nedělá. Lili zná totiž svět, kam patří jen vlci. Jednou, když se procházela lesem, našla velkou jeskyni. Když vešla dovnitř a šla dál, zahlédla v dálce světlo. Jakmile byla u něho,uvědomila si, že jsou všichni stejní jako ona.
Pořád jsem se jí ptala: "Proč jsi tam nezůstala?" Lili se usmála a pohlédla na mě.
"Proč bych tam zůstávala? Vždyť bych tam neměla mojí nejlepší kamarádku, která tu pro mě vždy bude." Když mi toto řekla poprvé, dojalo mě to, protože ne každému mohu věřit.
Já svůj pravý domov stále nenašla, ale věřím, že ho jednoho dne objevím.
-
Tak tohle je konec první kapitoly. Omlouvám se za případné chyby a doufám, že se vám kapitola líbila. Nějak o víkendu vyjde další díl pokud nebudu tak líná (což já jaksi jsem)
∆ Klaudie∆
