Alice
Ráno, když jsem se probudila, šla jsem se nasnídat a vyčistit zuby. Poté jsem společně s Ančou šla do vesnice se podívat po ostatních.
Po chvíli hledání jsme je našli u vodopádů. Seděli úplně nahoře na skále. "Co tady děláte?„ Zeptala jsem se a přiletěla jsem s Ančou k nim. "Čekáme na vás„ řekl Jammie. "Co budeme dělat?„ Zeptala jsem se. "Já by jsem šla na náš strom a tam bych to promyslela.„ Řekla Gabriela. "Dobře„ řekli jsme všichni sborově. Rozletěli jsme se teda k našemu stromu. Tam jsme se uvelebily na svých obvyklých místech.
Začaly jsme si povídat o blbostech. Nakonec z toho vyšla létající větev zfetovaná po houbičkách ,která má jako obyvatele ibalginy.
Dostaly jsme tam záchvat smíchu. A Gabriela s Ančou málem spadli dolů ,ale já a Jammie jsme to neustálý a spadli jsme. Jammie sletěl první a mě stáhnul dolů za ním ,ale dopadla jsem na něj. "Karma je zdarma. To máš za to že jsi mě stáhnul s sebou„ Zase jsme dostali záchvat smíchu.
Jakmile jsme se uklidnily vyletěla jsem s Jammiem za holkama. Uvelebila jsem se na svém místě. "Už jsi četla o prvním bělokřídlím?„ Zeptala se Gabriela. "Ne ,nečetla.„ Je pravda ,že jsem trávila dost času v knihovně ,ale nenašla jsem nic o prvním bělokřídlím. Byla jsem dost zmatená. Nevěděla jsem o čem to mluví. "Legenda vypráví„ začala Gabriela. "Že jednoho dne se tady objevil první bělokřídlí. Byl to kluk s kratšími tmavě hnědými vlasy nabarvený na červeno a očima hnědýma jako čokoláda. Jmenoval se Mark nebo jsme mu říkali Markiplier.
Byl jeden z prvních lidí kteří se dokázali proměnit napůl na draka ,kteří žili normálně mezi lidmi.
Přišel s ním i jeho kamarád Sean(čte se Šón). Sean měl stejně tmavý vlasy s tím rozdílem ,že měl nazeleno nabarvenou hlavu. Oči měl světle modré. Někdy se mu říkalo Jacksepticeye nebo zkráceně Jack.
Jack byl mimořádný v tom jak byl optimistický a dokázal si udělat srandu i ze sebe. Neměl žádnou schopnost ,ale stejně dokázal držet krok s ostatními. Později se naučil bránit se a různé triky. S Markem taky byla sranda a s Jackem byly hodně dobří přátelé. Mezitím co se Jack učil bránit a takhle. Mark zjistil jakou má sílu a učil se ji ovládat.
Stal se nejlepším ze všech. Jak čas plynul tak náš národ nebyl jediným kdo se zlepšoval. Démoni našli způsob jak se zlepšit. V té době na tom nebyly tak dobře ,proto nevilovávali spory s ostatními. Démoni se zlepšily a zjistily ,že když se nechají pohltit hněvem vůči protivníkovi. Tak jim to dost pomůže. Porazili dost národů a tím se stali silnější. Aby se stali nejmocnějšími museli porazit nás draky. Ale věděli ,že pokud budeme mít na své straně Marka a Jacka tak nemají moc velké šance.
Proto jednoho dne poslali svého dá se říct špeha. Ten špeh měl za úkol je přesvědčit aby šli k nim. Ten špeh měl zajímavou schopnost. Dokázal se dostat dotyčnýmu do hlavy ,ale dotyčný musí mít v sobě dostatek vzteku. V ten den měl Mark den na houby. Na ten moment špeh čekal ,počkal až bude někde mimo. Nepozorovaně k němu došel a dostal se mu do hlavy. Bylo to dost těžký ,ale podařilo se mu to. Nikdo moc neví kvůli čemu se tak naštval. Ti co ho znali dobře a kterým věřil. Říkali ,že je to nejspíš vzpomínkou když byl malý. Nikdo ale neví co se v tý vzpomínce stalo.
S Jackem to bylo podobně. Ale místo špeha to zkusil sám Mark. Ale nepovedlo se mu to. Později začala válka mezi démony a draky. Trvalo to dlouho. Jack byl unavený a toho Mark využil. A přetáhl ho k nim na stranu démonů.
Oba dva se dost změnili.
Marek přišel o svojí sílu ,ale Jack nepřišel o svojí ohebnost. Ale oba dva dostali touhu po krvi. Stali se z nich nestvůry. Vládli úplně všemu nadpřirozenému. Nikdo je neměl rád kromě démonů. Přece jenom nemůžou nenávidět někoho kdo jim pomohl úplně na vrchol nad všechny ostatní.
Jednou se Mark a Jack dozvěděli o nově narozením "bílém drakovi". To všem přidalo naději na záchranu před démony. Ale Mark a Jack se báli že by je ten nově narozený "bílí drak" mohla srazit z trůnu. Proto se toho "bílého draka" snažili najít ,aby ho mohli zabít. Našli ho a málem i zabili ,ale jeho rodiče je zastavili a oslabili. Bohužel je to stálo život. Pro bezpečí "bílého draka" ho dali jedné paní na půl drak ,která žije mezi lidmi. Měla za úkol ho ochránit a ukázat mu cestu do dračí zemi až bude správný čas. Ten správný čas nadešel a proto jsi tady Alice aby jsi nás ochránila před démony. Za ty roky stihli zase nasbírat sílu a jsou připraveni na nás zase zaútočit.
Mezitím co jsi rostla tak párkrát na nás zaútočili a zkusili nás porazit ,ale marně.„ Skončila Gabriela s vyprávěním. "Ale vždyť já neumím bojovat a jediné co umím je střílet z luku a vytvořit malý ohýnek to je vše.„ To musí být někdo jiný. Museli se splíst. "My tě naučíme bojovat.„ Ozval se Jammie. "A taky tě naučíme uhýbat„ řekla Anča. "A kouzlit„ přidala se Gabriela.
"Děkuju vám.„ Řekla jsem a objala je všechny. Byla jsem šťastná že mám konečně nějaké pravé kamarády ,kteří mi pomohou když potřebuju. V tom jsem si vzpoměla na Lili. Vždyť ona neví že jsem tady. Měla by jsem dát nějak vědět kde jsem. Když jsme se odtáhly zeptala jsem se jich jestli by se mnou nezašli do vlčí země. Aspoň se seznámí s Lili.
Všichni tři přikývli a tak jsme vyrazili. Všichni na ráz jsme seskoučili z vodopádů rozletěli jsme se ke vchodu do dračí země. Ve vzduchu jsme dělali blbosti. Začali na mě dělat nálety a já jsem se jim zdárně vyhýbala. Pravda párkrát do mě vrazili ale to je vedlejší.
Doletěli jsme ke vchodu a přistály jsme. Dál jsme museli opatrně lesem. Když to šlo Jammie lezl v korunách stromů. Anča to taky párkrát zkusila ,ale moc jí to nešlo. Došli jsme k jeskyni kde je vchod do vlčí země. Jakmile jsme vešli všichni okolo zpozorněli a někteří se proměnily. Koukala jsem okolo a snažila se najít Lili. Když jsem ji zahlédla tak právě přibíhala k nám. Jakmile mě zahlédla skočila na mě a objala mě. "Ani nevíš jak jsem se o tebe bála.„ Řekla a málem brečela. Poté se ohlédla za mě kde stál Jammie ,Anča a Gabriela. "Kdo to je?„ Zeptala se. "Mí kamarádi. Tohle je Anča ,Jammie a Gabriela.„ Postupně jsem na ně ukázala. "Ahoj„ řekli všichni tři. "Ahoj„ odpověděla jim Lili.
"Pojďte za mnou ať nestojíme před vstupem.„ Řekla Lili a taky jsme tak udělali. Šli jsme lesem. Kolem nás byly jeskyně a skály. Ideální terén na běhání a schovávání se. Bylo to tu jiné než u nás. U nás je spousta velkých stromů ,vodopádů a různých skalisek. Anča ,Gabriela a Jammie se pořád koukali okolo sebe. Přece jen v dračí zemi jen tak neuvidí obří kořeny trčící ze země. Jen jsem na ně pobaveně koukala. Z přemýšlení mě vytrhli děti ,které kolem nás proběhly. Když jsem se na ně koukala jak běhají mezi stromy. Jako by jsem uviděla postavu v obleku s tmavímy vlasy. Ale jakmile jsem se na něj koukla tak zmizel. Stála jsem tam a koukala na místo kde jsem tu postavu uviděla. Přemýtala jsem co jsem vlastně viděla. Najednou do mě někdo drkl a tím mě vytrhl z přemýšlení. Koukala jsem se kdo do mě drkl. Byl to Jammie. "Jdeš?„ Zeptal se a pousmál se na mě. Jen jsem přikývla a úsměv mu oplatila. Doběhli jsme je. Lili mě chytla kolem ramen a šli jsme dál.
★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★
Tak jo po dlouhé době.
Omlouvám se že to trvalo tak dlouho. Jinak doufám že se vám kapitola líbila. Omlouvám se kdyžtak za chyby. A u další kapitoly (snad brzo) hOi.
★Klaudie★
