Mrcha

Dny po dnech

Dnešek, zítřek, další den, a přesto všechny stejné.

Ráno vstanu, jdu do koupelny, rozčešu si vlasy, namaluju se, což u mě znamená červená rtěnka, trochu řasenky a lehké linky. Oblékla jsem se do tmavě modré mikiny, černých džín s díramy na kolenou a vzala si svůj černý bágl. Máma nikde, její přítel nikde, tak se prostě jde.

Přišla jsem do šaten, zula se a opět na mě všichni zírali jak na debila. Proč tak čuměj? Co ja ne mě divnýho? Asi to, že mluvím sarkasticky, s nikým se nebavím, připomínám emaře, jsem drzá, sprostá divná holka co má problémy s pitim. Asi to je to divný co na mě viděj.

Sedla jsem si do lavice a hluboce přemýšlela nad smysluplnýma věcma. Proč asi sloni nemají křídla? Dobře, dobře, uklidni se Teo, Theodoro. Jo, jmenuju se Theodora, neboli Tea. Co máme první hodinu? Hmmmm... fyziku? Takže třídní. Bože, za co mě trestáš.

Seděla jsem, koukala do blba a pak jsem zaslecha "Tak, a máme tu nového člena třídy, pojď se představit, Samueli." Nevnímala jsem dál, nezajímalo mě to. Zaslechla jsem jen, že se přistěhoval, že dělá box, a že je mu 16. To jsem v ti chvíli pustila z hlavy a víckrát na to nepomyslela.

Šla jsem o přestávce na záchod a poslední co jsem viděla, byl Leo, řítící se proti mě a pak už jen zem. Leo je můj nejlepší a asi jediný kamarád. Je to průseráš, vyspí se s každou a je mu jedno i jak se jmenuje.

"Co děláš kurwaa?!" Pokřikla jsem na něj a už jsem slyšela jen: "Experimentoval jsem s projímadlem." a bylo mi to hned jasný. Protočila jsem očk v sloup, zvedla se, a šla dál a ucítila jsem další bolest, to už byl ovšem někdo jiný. "Tak si děláš prdel?!" Řvala jsem přes půl školy jak pominutá. "Já?! To tys do mě vrazila!!" Aha, aha. To je ten novej. "Hah, jasně, jsem asi slepá a blbá zárlveň. " zamumlala jsem si pro sebe a uraženě šla dál. Došla jsem, udělala co potřebovala a vrátila se do třídy. První co jsem viděla, byli oči modré jako moře a černé, až havraní vlasy. To zní jak kdybych popisovala svýho vysněnýhl kluka. Nenene. Popisuji toho debila co do mě před pár minutama vrazil. Byl docela toxik vůči ostatním lidem, a naše třídní barbie po něm dost solidně jela. Chvilku jsem se rozhlížela a- POČKAT CO?! S tím debilem se baví Leo?! "Teo! Pojď sem!" koukala jsem na něj jak na krávu s dvěma hlavama a psím ocasem a zakroutila hlavou, že určitě ne. Co by Lea nenapadlo, přitáhl toho kreténa ke mě. "Tohle je Sam, je tu novej" snažil se nás představit. "To bohužel vím, už se známe." Zasyčela jsem a zabíjela ho pohledem. Zasekla jsem se opěr u jeho očí..ty..ty oči...měl je jako Dave...okamžitě to pusť z hlavy.
Odvrátila jsem pohled od jeho očí a koukala někam jinam. "Jo, známe se.." prosyčel mezi zuby i on a já sw vydala do svojí lavice. Sedla jsem si, a zbytek dne poslouchala kecy jen a jen o matice, češtině a jiných blbostech.

Zvoní, hurá, amen, hallellujah. Sebrala jsem se, šla do šaten, obula se a zamířila domu, protože na obědy nechodím. Tak si tak jdu a jdu a vidím zas ty havraní vlasy. Ne...prosím ne. Došla jsem k mému domu a cca 10 metrů ode mě stál on. Koukl na mě asi stejně zoufalým pohledem jako já na něho a strčil klíč do zámku. Vidím blbě? Mám halušky nebo se ten kluk fakt pousmál? Ne, ne ne ne. Kriste pane ne. On se vážně pousmál. Narvala jsem klíč do zámku jak nejrychleji uměla a zalezla jsem domů. Zabouchla jsem a narazila do něčeho velkýho a měkkýho. Aha...Peter...

Peter je mámy novej přítel. A nutí mě ho vzít za tátu. Ale já odmítám, tak mě bije..ano, bije.

"No ahoj krásko." Pohladil mě po bradě a koukal mi do očí těma jeho zelenýma.

"A-ahoj...tati.." prosyčela jsem mezi zubama a odtáhla se a běžela do pokoje jak nejrychleji uměla. Zamkla jsem se, hodila batoh do rohu a vylezla na balkon. Koukala jsem na město, všude jen malá světla a domy a domy. Zalezla jsem zpátky do pokoje, a převlíkla si domácí mikinu a legíny. Vzala jsem blok, tužku, kytaru a vylezla jsem na balkon. Hrála jsem a zapisovala. Ale něco nebylo vpohodě, měla jsem strašně blbej pocit. Jako kdyby mě někdo sledoval, ale nechala jsem to být.

Když začalo zapadat slunce, zaslechla jsem doma i mamku. Jisto jistě bude dál to že se spolu najedi, osprchujou, přesunou do ložnice a já budu moct jen doufat že nebudu mít sourozence.
Koukala jsem na západ slunce a přemýšlela. Koukla jsem na zásuvku ve stolku na balkoně, vytáhla krabičku cigaret a zapálila si. Spokojeně si potahuju a pak zaslechnu slabím hlubokým hlasem:

"Kterej debil tady zase hulí" já nehulim, já kouřim. To byla první myšlenka na kterou jsem přišla.
Tak jsem to teda típla, naposled se koukla na západ slunce a šla do pokoje. Ano, už jsou v ložnici. Tak teď se můžu konečně jít umýt.

Zalezla jsem do koupelny, zamkla a začala ze sebe sundavat oblečení. Přemýšlela jsem..snídaně nic, oběd nic, večeře nic. Pak jsem se jen koukla na svoje kostnatý tělo, který mělo ovšem docela, a to bohužel, velký přednosti na hrudníku i tam dole zezadu. Jen jsem na sebe tak zoufale hleděla a chtěla jiný tělo. Jiný vzhled, jinou rodinu. Jinej život. Ošetřila jsem si modřiny a zalezla do sprchy. Namočila jsem si vlasy, umyla si je, a spáchala ten zbytek. Vylezla jsem a oblékla se do pyžama. Vyčistila jsem si pleť, zuby a přesunula se do pokoje. Lehla jsem si, a vzala knihu. Otevřela jswm ji na straně 480 a začala číst.

Nalezenec- část 3...

A pak už jsem se jen ponořila do toho světa ve kterém jsem si přáka být.

Ráno mě probudil štěkot psa, půl hodiny před budíkem. Jelikož vím že už neusnu, sundala jsem si knihu z hlavy, založila záložku a vylezla z postele. Zvedla jsem se, koukla okem na východ slunce a přesunula se ke stolu. Udělala jsem úkoly, podepsala je a pak už jsem se vydala jako obvykle páchat ranní higienu.

Spáchala jswm vše co chtěla a moje břicho sevřel zas po dlouhý době pocit hladu. Dala jsem si tedy jogurt s nějakýma cereáliema, nasnídala se a vydala se zas do pokoje. Vzala jsem si černou mikinu i kalhoty a koukla na sebe do zrcadla. Výrazně rudá rtěnka na kostnatém těle na kterém vysí volná mikina jak na ramínku a nohy obepínají černé úplé džíny. Tak, to jsem já. Vzala jsem batoh, vylezla před barák a jako poslední jsem spatřila šedomidré oči a pak už jenom zem. Vážně? Zase?

"To si děláš prdel už ne?!" Zabíjela jsem toho idiota hlasem.

"Ty máš čumět na cestu, né srážet kolemjdoucí!"

"Drž hubu a odpal..." prosyčela jsem a on vážně zmizel.

                   Z pohledu Sama
Jdu si takhle po ulici a najednou mě zbombarduje podezřele lehlá a kostnatá věc. Aha, tak to bude Tea. Chvilku jsme se hádali a já pak prostě šel. Ohlédl jsem se nenápadně a koukal na ní jak se s těží zvedá. Stalo se jí snad něco? Kurwa. Hej ty debile, vždyť je to jedno, ona je ti jedno, tak to neřeš.

Šel jswm a pak jsem jen zaslechl "Zdaaareeec kámooo" aha..Leo.

"Čauuu" odpověděl jsem a dal si s ním pěst.

Šli jsme do školy a Leo furt něco mlel o holkách, kozách a prdelích a nic s hlubším významem nevyblil.

"...tře Tea má dobroz prdel i kozy." tak tohle, tohle neřekl. Je nemocnej? Slepej? Nebo co?

"Fakt? Seš nemocnej?" Znechuceně jsem zamručel a koukal do blba.

Došli jsme do školy a byla ro klasika a nuda. Ale asi o češtině Kudlanka někam utekla. Jo, řikám Tee Kudlanka protože je jí prostě podobná. Vrátila se úplně bledá. Asi zvracela.

                      Z pohledu Tei
O češtině sw mi udělala totálně zle. Myslela jsem že umřu. A celá snídaně šla ven. Dobře, snídat nebyl dobrej nápad. Usoudila jsema sedla si zpátky do lavice.

Zbytek dne už byl vážně jenom nuda, a pak ale přišel oběd. Sedla jsem si ke stolu a koukala na to něco co jsem měla jíst a pak se zvedla a šla k okénku kde se jídlo vrací. No a pak jsem jen vzala batoh a šla domů. No můžete jen hádat kdo šel celou dobu za mnou. Ano, ano, a ano, byl to Samuel. Už mě sral, tak jsem šla jinou cestou a bohu díky za mnou už nešel.
 
Došla jsem domů, spáchala večerní higienu, a šla si lehnout k pc.