Boss *one shot*

1

"Jak já ho nesnáším. Po kanceláři si vykračuje tak, jako kdyby mu to tam patřilo. A ty jeho hadry. To jako nenosí nic jinýho než Gucciho? Je to ten nejnamyšlenější a nejarogantnější člověk jakýho znám" rozčilovala jsem se nad obědem, na kterém jsem byla se svou kolegyní z kanceláře. Pracuji jako asistentka. Můj šéf je Kim Taehyung. „Ale taky nejvíc sexy chlap jakýho znáš" opáčila mi s úšklebkem Mina. „To máš pravdu, má fakt dokonalý tělíčko. Ale to nic nemění na faktu, že ho nesnáším" řekla jsem vztekle a nabodla poslední kousek masa. „Jojo, já vím. Říkáš mi to každý den" zasmála se Mina.

Oběd zkončil a vydaly se zpět ke kancelářské budově. Vešly jsme do klimatizované haly a nastoupily do výtahu. Mina zmáčkla tlačítko 8. patra, kde se nacházelo účetní oddělení, ve kterém pracovala. „Zkus ho nezabít" zasmála se a vystoupila z výtahu. S hlubokým povzdechem jsem zmáčkla tlačítko mého patra. Když se otevřely dveře výtahu, vydala jsem se vstříc své noční můře.

Posadila jsem se ke svému stolu a nenápadně vykoukla zpoza monitoru a pozorovala svého šéfa. Jeho dokonale upravené světle hnědé vlasy, jeho uhrančivé oči barvy tmavé čokolády, jeho krásný úsměv, při kterém vždy odhalil řadu dokonale bílých zubů. Jeho padnoucí tmavě modré sako se sněhobílou košilí jen vyzdvihovalo jeho dokonale tvarovanou postavu. Všechny holky z kanceláře ho chtějí dostat, natřásají se před ním jako slepice, mrkají tak strašně moc, že to vypadá, jako tik. A ty modely, co si na sebe jsou schopný vzít, mě opravdu udivují. Všechny jsou navíc postižený nějakou záhadnou chorobou, která způsobuje nadměrné chichotání. Opravdu mě to znechucuje, protože to všechno slyším. Nemůžu popřít, že mě přitahuje. Ale rozhodně se nebudu chovat jako ostatní.

Moje pracovní doba se pomalu chýlila ke konci a já se nemohla dočkat, až se dostanu do svého bytečku, zachumlám se do deky a pustím se svůj oblíbený seriál. Z mých představ mě vytrhl zvuk telefonu. Potichu zakleju, když se na displeji objeví jeho jméno. „Slečno Suho, pojďte ke mně do kanceláře na okamžik" ani nestihnu cokoliv říct a telefon je již hluchý. „Blbečku, taky by tě nezabilo alespoň pozdravit" řekla jsem neslyšně a zamířila si to do jeho kanceláře.

Zaklepu a ozve se jeho tlumené „dále." Otevřu dveře a ocitnu se v dokonale zařízené kanceláři. Tmavé stěny ladí s ještě tmavším nábytkem, který je určitě vyroben ze super drahého dřeva. Podlaha je pokryta měkký světlým kobercem. Místnosti dominuje obrovský stůl, za kterým sedí on. Celá místnost je slabě cítit jeho parfémem.

„Co potřebujete, pane?" zeptám se slušně, ačkoliv slovíčko pane se mi skoro zadrhne v krku. „Potřebuji roztřídit tyto dokumenty" řekne a ukáže na obrovskou hromadu papírů na jeho stole. „Potřebuji to ještě dnes, samozřejmě" dodá. V duchu se loučím se svým klidným večerem, protože toto mi bude trvat věky. „Samozřejmě" usměju se mile a chci si vzít hromadu a odnést si ji ke svému stolu. „Bude lepší, když to budete rovnat támhle" pronese namyšleně a ledabyle ukáže na stůl, který je u stěny místnosti. No tenhle den už snad nemůže být lepší. Nejenom, že tu musím být přesčas, ale ještě budu zavřená s ním v jedné místnosti? To je vážně zlý sen.

Snažím se pracovat co nejrychleji, abych mohla vypadnout. Nemůžu se tu moc soustředit. Mám pocit, že mě pořád pozoruje a jeho vůně mě odvádí k nemístným myšlenkám. Jako třeba jaké by to bylo cítit jeho ruce na mém těle, jeho ústa na svých. Zaklepu hlavou, abych tuto myšlenky odehnala, dodělala, co mi nařídil a mohla jít domů.

„Můžete na moment?" ozve se medový hlas za mými zády. Vstanu a vydám se k jeho stolu. „Pojdťe ke mně, potřebuju vám ukázat něco na počítači." Obočí mi vylétlo vzhůru, v hlavě mi začalo šrotovat, co mi může chtít ukázat. Obešla jsem stůl a stoupla si vedle jeho židle. Mírně jsem se naklonila k počítači.