Spojenectví

2. kapitola

Existuje místo. Mimo chápání smrtelníků. Místo, které navštíví každý, ale nikdo o něm nevypráví. Žije zde jedna nesmrtelná. Je to její říše a ona je zde královnou.
Sicaria, královna podsvětí, královna temné magie. Seděla na svém černém trůně, vybudovaný z kamene, který je jen na jednom místě v podsvětí. Oblečená v dlouhých černých šatech se stříbrnou  korunou na hlavě, překrásná ostře řezaná tvář byla bledá s krvavě rudými rty. Na kterých se leskly špičky jejích zubů. Před ní se vlnila řada duší, některé kvílící, jiné jen mlčky kráčí. Klidný průchod stráží bojovníci, ty Sicaria vyvolala svou magií.
To ráno se před vládkyní podsvětí zjevila éterická sovice. Překrásný pták vytvořený z čisté magie, jenž jakoby zářila vlastním světlem. V momentě kdy stanula před Sicarií, zazářila a objevilo se jediné slovo. Pomoc. Vládkyně vyskočila na nohy. Tenhle vzkaz byl od jediné bytosti. Její sestra jí potřebuje. Už dlouho se neviděly. Jediná bytost, jíž Sicaria poslechne. Ona jediná je v jejích srdcích nadobro.
Vládkyně zaťala pěsti, nikdo její malé sestřičce neublíží. V očích jí zahořel temný oheň. Okolo zaťatých pěstí se začal tvořit démonický vír. Vír temného ohně, který ničí duše a tělo. Stoupal jí po rukách až jí pohltil nakonec celou. Z ohně vykročila Sicarie-bojovnice. Oděna byla do černé kazajky, s černými kalhotami ve vysokých botách, přes půl tváře měla masku a v očích jí hořel fialový plamen. Z pod kapuce pláště, v němž se objevovaly tváře zatracenců, se vlnily dlouhé bílé vlasy.
Sicaria přešla ke stěně z leštěného černého kamene. V ruce sformovala kouli temné energie a mrštila ji do kamene. Okamžitě se vytvořil portál a královna podsvětí prošla.
Jako vždy, když prošla portálem, jí osnilo slunce. Sicaria pod maskou znechuceně ohrnula pysky. Chvíli trvalo než si její oči zvykly. Kolem sebe uviděla překrásnou zahradu. Stromy všeho druhu, květiny překrásných barev a rozličných tvarů. Všude poletovali ptáci. Zvířata tu žila v klidu a míru.
Sicaria se vznesla pár centimetrů nad zem, zvedla oči k malé chatce, kterou tušila někde na konci zahrady. Věděla moc dobře, jak by byla Enkeli vytočená, kdyby ji viděla kráčet po cestě. Kdykoliv se totiž Sicaria dotkla něčeho živého, okamžitě se z toho stal prach. Krom její sestry. Proto, když vládkyně podsvětí vkročila mezi lidi, se zásadně vznášela jako anděl smrti několik centimetrů nad zemí.
Sicaria se rozletěla přes prostranství k chatě. Kolem těla jí problikávaly plamínky její magie. V hlavě si vymýšlela plány, co provede trýznitelům své sestry. Jeden brutálnější než ten druhý.
Magií si otevřela dveře chajdy. Postavila se na černou podlahu a rázným krokem přešla ke stolu, kde levitovala další sovice. Královna přišla až k ní. Natáhla ruku a sovici zvedla nad hlavu. Sovice vzlétla z natažené ruky, rozletěla se pryč od chaty se Sicarií za ocasem.
Po chvíli se objevila scéna jak z noční můry. Rozlícení vesničané omráčili Enkeli a teď ji měli přivázanou na obrovském kříži. Každý z prvních řad měl v ruce džbán s vysoce hořlavým olejem. Tančili kolem, vzduchem létala slova jako, čarodějnice, vražedkyně, upálit. Sicaria stála a nemohla uvěřit vlastním očím. Její drahá sestřička, která ani toho pavouka nezabila, stojí na hranici uprostřed rozezleného davu. Ten čítal asi padesát osob z malé lidské osady kousek od hranice.
Sicaria na nic nečekala, když se k hranici, teď už značně nasáklé olejem, blížila obřadně oblečená osoba s pochodní, rozletěla se přes prostranství. Z úst se jí vydral nelidský křik, takový, který každý slyší v nejhorších nočních můrách. Sicarii se za letu protáhly prsty do pařátů, oči se rozhořely obrovským plamenem. Najednou vše potemnělo, jen v posledních paprscích slunce viděli hrůzou oněmělí vesničané postavu ženy, jejíž plášť vypadal jako křídla dávno zapomenutého démona. Obrovské pařáty schopné rvát pláty kovu jako papír a dva žhnoucí otvory místo očí. Když se člověk do těchto očí zadíval, věděl, že je s ním konec.
Sicaria zařvala a rozletěla se proti vesničanům. Její drápy trhaly těla na cucky. Každé roztrhané tělo hned mizelo v oblaku prachu. Nakonec zbyl už jen chlap s pochodní. "Ty ďáblova děvko! Skončíš jako ona!" "Jsem přicházející, bouře, zhouba smrtelníků, královna podsvětí, smrt a ty mizerný červe jsi ublížil mé sestře!" Zařvala Sicaria hlasem, který zněl trojitě. Chlapovi se po tvářích koulely studené kapky potu. Sicaria nechala zmizet své drápy. Snesla se těsně nad zem. "Budeš užitečný služebník." Po těchto slovech se jí ruce rozzářili temným ohněm. Sicaria se propadla do stínu, skrze temnotu překonala vzdálenost, která je od sebe dělila. Zhmotnila se těsně před ním, napřáhla ruku a vyrvala chlapovu duši z těla. Chvíli si s ní hrála v rukách, načež jí chytla pod krkem, začala jí magicky mačkat jako papír. Duše se za příšerného nelidského kvílení přeměnila na stříbrný šperk s obrovským rubínem. "Áh, čekala jsem něco trochu jiného, ale tohle je boží!" Řekla Sicaria. Poté vytvořila pod hranicí portál a i s Enkeli v bezvědomí se propadla zpět do své říše.