Jmenuji se Sylva a je mi 17. Můj příběh začal o loňských Vánocích, kdy jsem dostala od mamky dárek v podobě zájezdu do Paříže na oslavu Silvestra. Kdysi jsem se o tom zájezdu doma zmínila a netušila jsem že bych se mi to vyplnilo a já tam opravdu mohla jet. Hrozně sem se těšila že budu moc jet někam bez rodičů ale zas mě mrzelo že zrovna ten den budu sama a bez kamarádů.
V den odletu jsem pobíhala po bytě a narychlo dobalila ještě pár věcí. Už jsem se nemohla dočkat až tam budu. Mamka s bráchou mě odvezli na letiště, kde se mnou počkali na odbavení a pak jsme se rozloučili a já šla pomalu do letadla.
Let netrval dlouho. Po příletu do Paříže byl na letišti ohromný zmatek takže jsem chvíli čekala na zavazadlo. Podle toho co jsem slyšela kolem, jsem se dozvěděla že by na letišti mělo přistát soukromé letadlo někoho slavného. Nevěnovala jsem tomu velkou pozornost vzala si konečně své zavazadlo a zamířila si to rovnou k nástupišti taxíku. Taxikář mi pomohl se zavazadlem a já mu nadiktovala adresu hotelu kde jsem měla být ubytovaná.
Hotel byl nádherný :)) Nosič zavazadel mi pomohl s kufrem do hotelu. Já se mezi tím nahlásila na recepci kde jsem dostala klíč od pokoje. Pokoj byl překrásný. Všude byly samé květiny a u obří postele stál můj kufr. Někdo zaklepal a tak jsem šla otevřít. Tam stála ta slečna z recepce a omlouvala se mi že mi dala špatný klíč a že tohle není můj pokoj ale jednoho pána co čeká v hale. Šla jsem tedy se slečnou do haly kde čekal fakticky krásnej blonďáček s modrýma očima. Věděla jsem že ho znám.. Jenže od kuď? Nemohla jsem si vzpomenout. Když promluvil byla jsem vedle z toho jeho úžasného přízvuku. Slečna byla hrozně milá a moc se nám oběma omlouvala za nepříjemnosti. Když v tom ten blonďáček řek : "Nechte to být. Mě nevadí že mám jiný pokoj. Klidně ať tam slečna zůstane ať se nikam nemusíme stěhovat." Hned jsem chtěla říct že mi vážně nevadí se přestěhovat ale on mě zarazil, usmál se a kývl hlavou abych už to neřešila. Cestou k výtahu jsem z něho nemohla odtrhnout oči. Všiml si toho a krásně se usmál. Nastoupili jsme do výtahu a oba jsme jeli do 22 patra. Po cestě už jsem to nevydržela. "Ahoj, jmenuji se Sylva." On se jen znovu usmál a podal mi ruku. "Těší mě jsem Niall." "Vážně jsi si mohl vzít svůj pokoj. Mě by nevadilo se přestěhovat." " To je v pořádku" řekl a znovu se usmál. Bože ty jeho oči a úsměv! Chvilku jsme si ještě povídali a poté se v 22 patře rozešli, každý do svého pokoje. Byla jsem unavená, takže jsem se šla osprchovat a lehnout si.
Druhý den ráno jsem vstala s tím že si půjdu prohlédnout Paříž. Oblékla jsem si černé legíny, bílé tričko s nápisem "Free Kiss" a černý svetr. Na nohy jsem si vzala černé válenky a vlasy stáhla do culíku. Ještě jsem si udělala decentní make-up a šla jsem dolu na snídani. Na snídani bylo jen pár lidí. Vzala jsem si jídlo a usadila jsem se ke stolu. Začetla jsem se do mé oblíbené knihy, takže jsem se ani nevšimla že nade mnou někdo stojí. "Ahoj. Mohu si přisednout?" Vzhlédla jsem k osobě co se mě zeptala a byl to on. Niall. " Ahoj. Určitě." Řekla jsem mu a usmála jsem se na něj. Celou dobu jsme si s Niallem povídali o maličkostech a o plánech na dnešek. Řekla jsem mu že mám v plánu si dnes projít Paříž a pak zakončit večer oslavou v Paříži. Přece jen byl Silvestr. Niall žádné plány neměl, protože musel něco pracovního vyřídit. Po tom co jsem dojedla jsem se s Niallem rozloučila , šla si pro kabát na pokoj, vyrazila na prohlídku města a na nákupy.
Po úmorném dni, jsem se konečně dostala na pokoj s hromadou tašek a plným foťákem. Šla jsem se vysprchovat, oblékla jsem si na sebe legíny s potiskem galaxie, černým tričkem s potiskem cupcakes, a černou mikinu. Vlasy jsem dala do drdolu, rty přetřela balzámem, použila řasenku a na nohy natáhla moje oblíbené válenky. Hodila jsem na sebe kabát, vzala si černou mini kabelku a utíkala na oslavu Nového roku pod Eiffelovku. Oslavy už byly v plném proudu a program byl opravdu krásný. Asi 10 minut před půlnocí se přede mnou objevil Niall. " Přece nebudeme každý slavit zvlášť, když můžeme spolu." Zase se tak krásně usmál a já mu úsměv oplatila. Začalo odpočítávání .. 10..9..8..7..6..5..4..3..2..1 a v tom se ke mně Niall přiblížil a políbil mě. Bylo to něco úžasného. Polibek jsem mu oplácela a nad námi začal ohňostroj. Po chvilce jsme se od sebe odtáhli a Niall řekl : " Tohle jsem chtěl udělat už včera." Já se jen usmála a políbila ho.
Další den jsem už odlétala domu. S Niallem jsme si vyměnili na sebe čísla, ale nikdy jsme se už neviděli. Později jsem zjistila že Niall je ve slavné chlapecké skupině jménem One Direction. Tenkrát to byl můj první poslední polibek.
Omlouvám se za chyby :/ ale doufám že se Vám to bude líbit :)))
