Nikdy nezapomenut|Baxdyn|(Dokončeno)

3.

Chvilku jsme na sebe zírali a pak Pája odvrátil pohled. Já potom také. Vytahoval jsem si peněženku,abych mu vrátil peníze za to Latté co mi zaplatil. Podal jsem mu určitou částku za Latté a on se na mě nechápavě podíval.
,,Proč mi to dáváš?"zeptal se a furt nechápavě zíral.
,,Za to Latté,co si za mě zaplatil"řekl jsem a dal mu peníze na nohu.
,,Štěpo,to byla maličkost nemusíš mi to vracet."řekl sklesle.
,,Ale já chci."řekl jsem s úsměvem a Pája mi úsměv opětoval. ,,No ta dobře"řekl a vzal si peníze a strčil si je do peněženky.
,,Nechtěl by jsi u mě přespat?"zeptal jsem se Pavla.
,,Jasně,ale budu si muset domů pro věci"řekl a postavil se.(Ani na to nemyslete :D pozn.autorky)
,,Tak jestli chceš jí se mnou.."řekl s úsměvem.
,,Jasně, alespoň budu vědět kde bydlíš."řekl jsem a taky se postavil.(Ne ani tady :D pozn.autorky)
,,Ok,tak jdem"řekl Pája a šli jsme.
Došli jsme za 5 minut k paneláku kde Pája bydlel.
,,Tak jsme tu a jinak můj zvonek je 5."řekl a ukázal na zvonku.
,,Ok"řekl jsem jednoduše. Pavel už otevíral dveře,vstoupil a podržel mi dveře. ,,Dík"řekl jsem Pavlovi.
,,Za nic"řekl mi jednoduše.
,,Nemáme tu výtah,ale neboj bydlím v 2.patře."řekl mi a šel už po schodech. Ach jo. Šel jsem za ním až jsme došli do 2.patra. Pavel už otevíral dveře od bytu. Vstoupil do bytu a já za ním. ,,Ok,tak zatím se tu můžeš porozhlédnout."řekl a šel do svého pokoje si sbalit pár věcí. Šel jsem stoprocentně do kuchyně. Pavel má celkem dobrý styl nábytku,ale jediný co mě zajímalo,jestli nemá nějaké pití. Otevřel jsem ledničku,bingo,má tu Pepsi,ale neměl bych se ho radši zeptat? Ne,mu to nebude vadit.Dofám. Vzal jsem plechovku od Pepsi s otevřel ji a hned se napil.
,,Štěpáne? Co to bylo?! Ty otevíráš MOJÍ Pepsi???!!!"slyšel jsem se hlas Pavla a trochu se začal bát,že jsem otevřel JEHO Pepsi. Přišel do kuchyně a hned co mě spatřil tak se ke mně rozběhl a vzal mi JEHO Pepsi. ,,Heeeeej"řekl jsem a pokoušel jsem se mu sebrat Pepsi,ale on byl prostě vyšší,o dost vyšší než já. ,,Pájooooo!"řval jsem pořád na něj uraženě. ,,Copak,Štěpánku?"řekl s úšklebkem. Provokuje,blb. Štěpánku,fuj,on si pořád pamatuje,že jsem to nesnášel a pořád nesnáším. Vzdal jsem to a uraženě odešel z kuchyně. Pavel za mnou hnedka šel. ,,Copak? Štěpánek se nám urazil?"řekl se smíchem. Prootočil jsem nad tím oči a chtěl odejít z bytu,ale Pavel mě namáčkl na dveře.
,,Ty mi chceš zdrhnout jo? No,ale nezdrhneš."řekl s úšklebkem.
,,Pavle přestaň!"řekl jsem už naštvaně.
,,A co ta přespávačka?"řekl furt s úšklebkem.
,,Klidně pojď,ale prosím nemačkej mě furt k těm dveřím"prosil jsem.
,,Hmmm...."vydal takový zvuk a díval se na moje rty. Chvilku jsme na sebe zírali až Pavel spojil naše rty v jedno. Naše rty k sobě pasovali jako puzzle,které patřily k sobě.

Ty jeho rty,ohh.