Such a boy [Takový Kluk]✔

Západ slunce

Zapadalo slunce. Seděla jsem na svém oblíbeném místě. Teď lituji zě jsem ti o něm říkala.

,,Co to stebou je? Proč jsi ke mě tak odtažitá?" Pohodil jsi rukama a já se jen uchechtla.

,,Se mnou není nic to jen ty si nemůžeš připustit že existuje člověk který tě nezbožňuje." Pokrčila jsem ramena a dál se dívala na západ slunce.

,,Takový člověk ale neexistuje. Mě zbožňují všichni kteří mně potkali." Sedl sis vedle mě a přehodil jsis ruku přes moje ramena. Dala jsem ji dolů.

,,Chyba. Vedle jednoho právě sedíš. Mněj se hezky. Já vedle sebe nepotřebují člověka, jako jsi ty. Který si ani nevšimne že mám narozeniny. Neváží si dárků. Mluví se mnou jako s odpadem. Stydí se za mně. Směje se mi. Dělá si že mě hračku, se kterou se může mazlit, ale zároveň ji dávat tvrdé rány. Pak ji opustit a zase se vrátit se svou bolestí. Nechci vedle sebe člověka, který nevidí mou starost, mou bolest, mou důstojnost. Už nejsem tvoje hračka. Už ne. Nech mě. A nejdisi jinou hračku." Nechala jsem tě tam sedět ať pořádně vstřebáš co jsem ti právě řekla.

Mezi tebou a mnou je velká propast a já ji nehodlám překonávat. Je konec takový kluku. Zbohem.