16 Dní V Pekle...

4.DEN...

Probudím se. Ležím zase na té matraci. Že by se mi to jen zdálo? Ne. Jsem celá ulepená. Rozbrečím se. Chci už domů.

Chvíli tam jen ležím, a pak si sednu. Nevím jak dlouho tu jsem, ale přijde mi to jako věčnost. Dostanu se vůbec někdy domů? Uvidím někdy ještě Petra? Ach, Petr, moje malý zlobidlo. Chybí mi. Ale já doufám že je v pořádku.

Po delší době přemýšlení, uslyším odemykání. Pak zavření dveří. Kroky po schodech se rozléhají, až mi z toho naběhla husí kůže. Co bude ode mne chtít tentokrát? Strachovala jsem se. Nade mnou blikala žárovka. Kousek od té skříně ze stropu kapala voda. Je cítit zápach z té madračky. Vidím jak se blíží. Něco nese. Hodil mi na zem misku s vodou. A pak ještě vytáhl chleba, ten po mě hodil. ,,Tady máš žrádlo a vodu" koukla jsem se na misku s vodou ,,Já nejsem pes, abych pila vodu z misky" podíval se na mě hnusným výrazem. ,, Cože jsi to řekla?" Podívala jsem se povrchně ,,Říkám že nejsem pes, abych pila vodu z misky" na to hnedka zareagoval a chytil mě pod krkem ,,Jsi tu už čtyři dny a stále nevíš kde je tvoje místo?!" Držel mě tak pevně že jsem nemohla dýchat a ani mluvit. ,,Takže laskavě si uvědom co říkáš! Jinak ti přijde zase trest." Jen co to dořekl, odhodil mě na zem. Já jsem začala kašlat a podívala se na něj. ,,Jdu si zase něco zařídit...tak nazdar" vyšel nahoru a zabouchl za sebou dveře. Slyšela jsem už jen zamykání a zámek jak praštil o dveře. Chvíli jsem na tý zemi ležela a pak jsem se doplazila zpátky na matraci. Kdy to konečně zkončí? S vrátím se vůbec domů? Už tady nechci být, už ne. Rozbrečím se. Já to tady nezvládnu, už chci domů, prosím.

Dneska taková kratší kapitola😅 doufám že se líbí ✨❤️